Brzy se ukázalo, oč jde a kdo za konzorciem Ares stojí. Do konce 30. let se podařilo rozvinout "artificial ecosystem" - umělý ekosystém, a název Ares dostal svůj všem pochopitelný obsah - pro někoho přitažlivý a opojný, pro jiného odpudivý.
Zde už nešlo o genovou manipulaci s individuálním živým materiálem, rostlinným a živočišným. Šlo o manipulaci s celým systémem!
V Tafassassetu rostly rostliny a bzučel hmyz a běhala a létala zvířata a ptáci, vytvořená na rýsovacích prknech (už zase prknech, šlo o velkoformátové ploché displeje) designérů. Šlo o pečlivě vyvážený potravinový řetězec. Paradoxně - klíčovou složkou byli ptáci speciálně konstruovaní pro lety do vysokých výšek, kde rozvíjeli v řídkém vzduchu vlákna desítky metrů dlouhá a absorbovali jimi vodu, jež pak předávali rostlinám v první fázi rozvoje (než stačily svými kořeny proniknout ke spodní vodě v hloubkách mnoha desítek metrů).
Kdo měl dost peněz na koupi poloviny státu a založení státu nového, mohl si samozřejmě najmout skvělé právníky. Pokusy zakázat projekt Tafassasset začaly okamžitě, kdy satelity ohlásily, že se jižní část Sahary začíná povážlivě modrat (rostliny nefungovaly na bázi chlorofylu) a že tam výrazně klesá teplota (umělé životní formy absorbovaly enormní množství energie při své látkové přeměně).
Genetická manipulace byla přísně zakázána, genetika částečně patřila k zakázaným technologiím už v druhé polovině dvacátého století. Právníci projektu Ares se v Haagu oháněli tvrzením, že nejde o "genové inženýrství", neboť nové životní formy byly budovány na jiných principech přenosu informace, než na jakých pracují klasické geny, a že tedy nejde o "genové inženýrství", nýbrž o "systémové inženýrství". Navíc že jde o akci, která vede k záchraně území, které nejen bylo původně odsouzeno k smrti, ale na němž byla poprava dokonce vykonána.
Ekologisté celého světa bouřili na poplach, jako kdyby Zemi přepadli Marťané. Když jim odborníci projektu Ares dokazovali, že nákaza není možná, protože umělé organismy jsou ve všem všudy nekompatibilní s přirozenými organismy ekosystému Země, že dokonce jde výlučně o makroorganismy (v Tafassassetu nebyli žádní mikrobi ani žádné viry, žádné plísně, ba dokonce ani zde se vyskytující formy hmyzu nemohly existovat v prostředí za hranicemi umělého ekosystému), odpovídali: "Co když dojde k mutaci?"
Napětí se zostřovalo.
Biologická nekompatibilita vedla k tomu, že se umělé rostliny či maso umělých živočichů nedalo jíst - fakticky šlo o sice živou, avšak ve všem všudy umělou hmotu. Změna klimatu však přispívala k tomu, že se v určitých oblastech Tafassassetu začalo dařit přirozeným rostlinám, že umělý ekosystém pomohl vytvořit v jižní oblasti Sahary gigantický skleník. Do mrtvé země se začali stahovat lidé jako do pozemského ráje - tím zuřivější byly útoky protivníků projektu.
Protivníci zvítězili a OSN podnikla přípravy k největší vojensko-postřikové akci od dob "defoliace" vietnamských džunglí za vietnamské války na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. Špionážní satelity však jednoho dne oznámily, že Tafassasset zčernal. "Ekosystém umřel," oznámil tiskový mluvčí firmy Ares lakonicky. Druhá část zprávy byla stejně stručná: "Koupili jsme Mars."
Ondřej Neff