Satan nic nevynalezl, na tom se shodovali všichni. Jeho Generátor života neboli Genesis II. byl pouhým kompilátem různorodých technologií a biologického materiálu. Na palubě ilegálně upraveného letounu kyvadlové dopravy Země - Luna dopravil Satan tento životadárný náklad až k Venuši a tam ho vypustil do horké atmosféry nasycené uhlíkatými sloučeninami. Pečlivě připravené umělé organismy se začaly úžasnou rychlostí množit a mutovat.
Satanův příběh upadl v zapomenutí a byl připomenut až po dalších sto padesáti letech. Prokázalo se, že člověk je skutečně ve vesmíru sám a že existuje snad nekonečný počet planet terestrického typu. Nekauzální fyzika otevřela cestu k mezihvězdným letům a tehdy se objevila otázka:
Mají lidé osidlovat planety pouze genetickým materiálem vzniklým přirozeným vývojem na Zemi, anebo je vesmír otevřen genetickým experimentům? Má se člověk-kolonista stát pouhým šiřitelem už existujícího božího díla, anebo má právo na vlastní tvoření?
Společnost Bůh , s.r.o. jednoznačně odpovídala kladně na druhou otázku. Nabízela svým klientům k osídlení planety a vybavovala je kreačními soupravami, jež byly zdokonalenou verzí toho, co kdysi takřka na koleně vyrobil zapomenutý a nyní znovu připomínaný Satan. Narazila na odpor vesmírných ekologistů, kteří se pokoušeli postavit její činnost mimo zákon.
Otázka zněla následovně: je tvoření ukončený proces? Pak ovšem by člověk neměl na vlastní tvoření právo.
Co když ale původní Bůh -- o jehož existenci se pochybovat nedalo, tím méně pak o jeho záměru nadat člověka výsadním postavením ve vesmíru -- stvořil člověka k obrazu svému doslova, to znamená, že svoji tvořivou podstatu rozpustil do individuálních lidských duší a předal jim i svoje práva?
Série soudních procesů získala společnosti Bůh, s.r.o. obrovskou popularitu. Statisíce lidí investovaly všechny svoje prostředky, aby se mohly stát jejími klienty. Stát se Bohem, to bylo synonymum životního úspěchu. Lidé, kterým se podařilo na kolonizovaných planetách vytvořit repliku Ráje, byli populární jako velcí umělci. Našli se ovšem i tací, kteří se pokoušeli o opak, vytvořit Peklo se všemi atributy démonismu. Vytvořili světy, na nichž se utrpení stalo základním principem. Měli na to právo?Vždyť i starozákonní Bůh peklo vytvořil a pokud člověk má právo kráčet v Jeho šlépějích, nechť to udělá se vším všudy.
Otázka zůstává otevřena, soudy se nerozhodly,a i kdyby rozhodly, těžko by rozhodnutí prosadily do praxe. Kam zrak naší fantazie dosáhne, zlo i dobro se šíří stejnou měrou a snad to tak má být, snad si to tak On přál.
Ondřej Neff