Čtenáři Ikarie zakazují technologie
Seriál Ondřeje Neffa přiměl několik čtenářů, aby též přispěli k tématu vlastními nápady. Zde je výběr tří nejlepších!
Autor seriálu k nim přičinil drobné komentáře.
ELASTOMETRY
Již v 90. létech 20. století se vědělo, že prudší změny elektrického potenciálu v tridymitových modifikátech
křemičitanů vyvolávají nepatrné a dočasné změny barvy. Tento fenomén byl blíže zkoumán a po několika desetiletích
zde byly výásledky. Jas barvy se podařilo zvýraznit a udržet na libovolnou dobu. Tyrkysová
mazda se před očima proměnila na kovově rudou! Jisté problémy působil elektrický proud, který musel karosérií ustavičně
obíhat. Zlodějům působil zástavy srdce, ovšemi policistům to komplikovalo práci.
Takovému autu nebylo možno nasadit botičku a navíc byly potíže s identifikací.
Za mírný poplatek b ylo možno auto vybavit alternační poznáívací značkou, která na příkaz volí číslo
a kód okresu. Hudbou budoucnosti, i když nepříliš vzdálené, je praktické použití
elastometrů. Tyto "rozumné" kovoplasty budou moci nejen přenášet hmotu karosérie
do místa očekávaného nárazu, ale také podle přání uživatele měnit tvar a tím i model daného vozu. Přísné
tajení konstrukčních plánů bude zbytečné, nebo zákazník si zvolí tvar svého miláčka i za jízdy a světové
automobilky se mohou spojit v jednu.
Martin Svoboda, Valašské Meziříčí
Jde o variantu "moldingu", kombinující projekční metodu CAD s plastovým tvářením
(Ikarie 2/95). Elastometry by měly samozřejmě tu výhodu, že by pirátská kopie autorizovaného
automobilu nevznikla jednou pro vždy. Pokud by tato technologie byla na indexu (patrně ze stejných důvodů,
jako molding - škodila by automobilovémuprůmyslu a připravila by statisíce lidí o obživu),
policie by měla problémy s prokazováním trestného činu. Majitel takového vozu by
ho mohl za jízdy transformovat dejme tomu na ferrari a domů by se vrátil v trabantu. Jak by policisté
dokazovali porušení autorských práv? Určité řešení bych viděl v paušálním zákazu elastometrů
jako takových. Zůstává otevřena otázka, co by na to řekli sami oficiální
výrobci automobilů. I pro ně by nová technologie znamenala přínos - pokud ovšem
by si na ni zachovali monopol. O to by zřejmě šlo nejvíc, kolem monopolu na elastometry by se rozhořel
zápas na půdě parlamentní i mimoparlamentní.
ENFET
Chemický signál, látku i její koncentraci, lze převést na elektrický signál. Základem je speciální typ tranzistoru ISFET
(ion selective effect transistor) a po nanesení vrstvy enzymu se z něj stane ENFET (enzymatic effect transistor).
Jak by to fungovalo? Lidský pot a jiné výměšky kůže obsahují bohatý výběr látek. Specifický enzym danou látku přemění,
při tom dojde k nějakým změnám, které se projeví jako elektrická veličina. Ta je součástí elektronického systému
a tudíž zpracovatelná. ENFERT je miniaturní zařízení, takžeje možné analyzovat několik složek. Mohou naznačit,
nejedná-li se o papily mrtvého člověka (poměr zastoupení některých složek je stejně individuáníjako papily samy). Podaří-li
se například identifikovat osobu podle papilárních linií, avšak biochemická identifikace selže, může zařízení zvážit
(z analýzy), jde-li o podvrh, je-li daná osoba nemocná, rozrušená atp., vše nachází odraz ve složení potu. Analýza je i přiměřeně
rychlá. Jako jakákoli jiná myšlenka, je i osobní ID zneužitelné (použitelné k poškození identifikovaného). Ve svobodné
společnosti se vždy někdo ozve téměř proti všemu (jaderná energie, maso, elektronizace, patentované myši...). Je to jeho právo. A na
dohodě této společnosti záleží, nakolik věří občanům, svěří-li jim podobné nástroje.
Jan Havliš, Rajhrad
Autor ve svém dopise-článku o sobě prozrazuje, že je postgraduální student na Masarykově universitě, obor fyzikální
chemie. V tom, o čem píše, se už jasně stýká realita se SF. Rozbory výměšků kůže, především potu, dělaly
už první "lžidetektory". Psychicky zatížený člověk vyměšuje jinak, než člověk klidný. Jak známo,
tyto tajné přístroje se doposud používají a bůh ví, kolikátá generace je už vyvinuta. Je kupodivu, že tyto pachové identifikátory
nebyly ještě komercionalizovány. V praxi (manželské) známe primitivní pachovou identifikaci, pro niž
je charakteristická výzva "kdes byl, ožralo, dejchni na mě!". Příruční detektory alkoholu jsou však už dnes k dostání
za dostupnou cenu i u nás. Přístroj poskytující relevantní odpověď na otázku "s kterou cuchtou ses flákal" si také lze představit,
ovšem kalkulačně by zatím vycházel vysoko. V dnešní době tedy ještě není třeba tolika výslovných technologických
zákazů. Funguje neviditelná ruka trhu. Nicméně, kdo ví, co nastane za deset, patnáct let. Stačí,
aby se klíčové komponenty takových zařízení staly nezbytným vedlejším produktem nějaké skutečně masové
produkce a pachové identifikátory se objeví v každé rodině. Jako dobrý sluha (ochrana proti zlodějům) i zlý pán (viz výše
uvedené otázky). Nicméně si říkám: když lze pepřem oklamat čich psa, to by v tom byl čert, aby chemický průmysl neposkytl
pachové maskování. V nefreonovém spreji by byl ke koupi závan schůze, specifický pach poštovního úřadu, odér přeplněného
vagónu metra ve čtyři hodiny odpoledne atd. Za osobní přípodotky k příspěvku Janovi Havlišovi děkuji a srdečně ho
zdravím.
SPISOVATELSTVÍ
Pro obyvatelstvo atomového věku, transformovaného radiací a znečištěním prostředí, je charakteristická zvýšená hladina
paraschopností. Jakmile dřímající schopnosti procitly, básnický odkaz květnatého jazyka mistrů litaratury se stal zdrojem zla. Básnické
obraty, jako je "zabil ho pohledem", bylo možno realizovat v praxi. Leckterý klasik by zaplakal, kdyby
pohlédl na chátru, jak se nekale vzdělává nad jeho poklady. K prvnínmu veřejnému obvinění
spisovatelů došlo v polovině 22. století. Pozůstalí po lidech zahubených zabijáky
šířili heslo "dohnat k zodpovědnosti za veřejné šíření vražedných metod". V první fázi soudy nechaly zabavovat
spisovatelům počítače a databanky. Pod nátlakem veřejnosti se na seznamu zakázaných
technologií ocitla záznamová média zastupující knihy, jako harddisky a diskety. To
aby už nikdo nemohl najít inspiraci k vraždění. Vedle harddisků a disket se na seznamu zakázaných
technologií ocitlo i samo povolání spisovatel.
Jana Duchková
Krom toho, že je jí šestnáct, autorka neopatřila svůj příspěvek a doprovodný dopis zpětnou adresou (snad byla na
obálce, ale ta se v redakci většinou ztratí, pokud ji dostanu do ruky já, tak vždycky). Rozhodně
její příspěvek vyniká originalitou. Je vskutku zábavné si představovat, co se ve 22. století stane, když někdo "zahoří
láskou" a chytne plamenem, zvláš pokud je předmětem jeho vzplanutí kasírka od benzínové pumpy. K tomu bych dodal, že asi
platí úměra, že čím horší spisovatel, tím brutálnější důsledky by jeho sentence měly. Pod mrazivým dechem bídákovým
by pukaly flašky piva, srdce rozkvetlé sterým květem by ani rota kardiochirurgů IKEMu nesešila
dohromady, a to, co se může stát s očima, by přivedlo k šílenství každého okulistu. Bylo by pěkné, kdyby si Jana vzala k ruce
libovolný svazeček Harlequina a pokusila se odhalit, jaké katastrofy by materializací výroků tam obsažených mohly nastat. To by bylo počteníčko!
Ondřej Neff