Hluboký mráz, vakuum a kosmické záření vytvořily v míšním systému mrtvoly doposud neznámou látku, která dostala název frozit. Měla pronikavý a řekněme hned pozitivní vliv na lidský metablismus. Umožňovala dramaticky snížit přísun potravin a současně i stimulovala duševní život člověka.
Brzy po zveřejnění výsledků výzkumu frozitu nastal pravý hon na kosmické mrtvoly. Bylo jich dost, vždy od třicátých let se vžil ceremoniál pohřbu do prázdna, odvozený od pohřbů námořních. V databankách zůstávaly koordináty oběžných drah takto pohřbených nebožtíků. Novodobí supové snadno uplatili strážce těchto informací a zahájili lov na mrtvoly, které se staly doslova zlatým dolem. V další fázi byly do kosmu vystřelovány mrtvoly původně určené k normálnímu pohřbu žehem nebo zakopáním do země. Tuto praktiku zavedly pohřební ústavy, které provozovaly černě natřené kosmické lodi a prezentovaly celou záležitost jako novodobý druh pohřbu, za nějž zákazník nemusí platit. Právě tato poslední okolnost způsobila, že se obchod ujal a vzkvétal až do doby, kdy se záležitosti ujaly humanitární a antitechnologické organizace.
"Člověk se nenarodil proto, aby byl sněden," tak znělo hlavní heslo jejich kampaně. Mrtvolkáři, jak se říkalo exploatérům frozitu, se bránili poukazováním na dávnou praktiku transplantací lidských orgánů. Jaký je rozdíl mezi transplantací mozku a snědením míchy, ptali se. Třebaže se na otázku těžko odpovídalo, frozit se dostal na černou listinu. Zákaz je přece jen ultimativní odpověď na cokoli.
Ondřej Neff