Éra skutečných "zimních spánků" začala v okamžiku, kdy firma Electrolux dala na trh kryonické jednotky za lidovou cenu. Do kryonického spánku teď už odcházeli lidé čekat, až... až bude dohotoven Atlantický tunel, až vyhraje jejich číslo v loterii (za kryonika sázely specializované agentury v rámci programu "prospěte se do bohatství"), až jejich fotbalový klub se dostane do čela ligové tabulky. Kryonika byla nejdříve hodnocena jako první technologie bez neblahých důsledků. Ve vozech metra bylo možno si sednout, na ulicích přibývalo parkovacích míst. Rostla však inflace, protože nezaměstnanost klesla na nulu a brzy dokonce nastal nedostatek pracovních sil. Někdy v polovině čtyřicátých let počet kryoniků převážil počet bdících a v některých oblastech začaly sociální nepokoje. Nesnáze se objevily i v samotných "ledových hotelech", protože chyběli lidé k obsluze kryonických jednotek. Propagační kampaň se slogany OD DESETI K PĚTI a BUDE HŮŘ neuspěly, lidé prostě neuvěřili, že po probuzení najdou svět přinejmenším stejně mizerný, z jakého utekli do nádrže s kapalným héliem. Ve zmrzlém Japonsku a Kalifornii začali s omezovacími regulemi. Zákon TŘIKRÁT A DOST byl brzy novelizován na JEDNOU A DOST. Rada bezpečnosti zamítla plán umělé obnovy nacionalistického a náboženského fanatismu, který předpokládal, že lidé se budou bát zmrznout, aby jim živý nepřítel nerozbil nádrž. I tentokrát byl zákaz technologie východiskem z nouze. Ilegální kryonické hotely maskované jako mrazírny hovězího se ovšem vyskytovaly až do konce století a bulvární tisk se živil zprávami o zmrzlých prominentech.
Ondřej Neff