IKARIE.net3...2...1...Books.czBooks.netCinemascopeTechnologieTexty + cenyIkarioTKMýty
1. poetické okénko

Solaris

Modrá sklála, modrý vlys,
ztrácejí se stopy bdění,
nezbývá ni rozvalin
v horách na Altaji.
Do pohárů sladký splín,
co hladinu zpění
moře jménem Solaris,
jméno, jež se tají.
Bezedná ho zná jen strž
a na vlně ztemnělé
z fialové svízele
zašeptá je mlžný mlž
a hlas blouznící.
V modrých skalách ozvěna
vrací se, kde končí mys,
kde za skrytou hranicí
šumí moře bez jména
jménem Solaris.

 

Šerosvět

Za branami šerosvěta
Zuří mlžné víry
Tukan za nocí sem létá
Hledat jadeit
V stínu třpytných zdí
Tam má hora čnít
Zlato reziví
Když se tukan vrací
Chtěli vědět míry
Které mají pláně
Kde se porfyr ztrácí
Hasne všechen svit
Však v hloubi spánku
Jen další stránku
A staré papyry
Popsal rozmazaně
Nepoznal víc klid.

Pohár

Nad postavou, která dlela
v říši spánku, náhle zavál
vítr z horkých jižních plání,
tam, kde ohně stále planou,
dusivý dým zemi halí.
Z pouště rudé poslové teď
přišli zvláštní: víla, jež tvář
smutnou měla a s ní též skald,
který slova uměl skládat
do veršů. Tu básník praví:
"Odpusť, paní, že tak pozdě
přicházíme, prosby tvoje
dávno známe, ale obři
z Múspellu nás ve vězení
trýznili a ledový drak
těsné okovy nám zlámal
teprv včera a pak ihned
na křídlech nás nesl do snů
těch, kdo dávno poznat chtěli
bledou valkýru. Však já jen
představím ji a pak zmizím,
jak už básníka je úděl.
Před vámi zde nyní stojí
kráska bez jména, říct stačí,
půvabem že předčí jistě
Afrodítu vzešlou z pěny
moře u kyperských břehů."

  Domluvil skald, rozplynul se,
a tak duše snící hledí
na valkýru, ta jen mlčí,
měsidlo na víno svírá
ve svých prstech a pak kouzlem
naplní je, barvy, slova,
věci starší než svět známý,
chladná záře hvězd a vůně
jasmínu, též tóny flétny
a šum vodopádu tichý,
zlaté vlasy, rubín rudý,
v čarovném se kotli mísí.
Osud hrdinů též přidá,
řetěz, který oky poutá
všechno k sobě, listy stromů
v Arkádii, k nim hrst země,
jež Nil v záplavách svých nosí,
oko sovy Athéniny,
čepel ostrou světlých Álfů,
úlomků pár Zikurratu,
zlaté kapradí a prsten
z mohyly na mořském břehu,
pláč a zkázu, která přijde
s Bitvou poslední v den děsu,
perlu, krev prolitou kdysi,
zpěv i plachtu lodi Argó,
sfingu, harpyje a sýčky,
jinovatku na vrcholcích
tibetských hor, k tomu kosti
ze všech příběhů a popel
těl, jež plameny si vzaly.
Život i Smrt. Temnotou pak
nápoj obestřela víla,
aby uzrál bez pohledů
zvědavých a zaříkání
slova nezrušila žádná
a teď pohár plný čeká
na ty, kdo v snech pít z něj chtějí,
dokud víla volně chodí
soumrakem a říše bdění
ani Múspell nad ní nemá
moc.


Redaktor: Pavel Houser