Využijme toho, že do našich kin s devítiletým zpožděním dorazila Falešná hra s králíkem Rogerem, a podívejme se naším mikroskopem na jeho fotra, režiséra a scenáristu, muže, jehož jméno patří k těm nejzvučněji znějícím v Hollywoodu. Mrkněme se na Roberta Zemeckise.
Zemeckis se narodil v roce 1952 v Chicagu ve státě Illinois. Střední docházku si odpykal na North Illinois University a jeho další cesta vedla filmařskou vysokou USC. Tam nejenže roku 1973 natočil svůj první film, kraťas A Field of Honor, a vyzkoušel si střihačskou práci na letních brigádách ve zpravodajství NBC News, ale hlavně se tam seznámil s jistým Bobem Galem, člověkem, se kterým si okamžitě kápli do noty a do pera - oba dva Roberti spolu totiž začali psát scénáře pro televizi (podíleli se třeba i na slavné sérii The Night Stalker - přechůdci Akt X).
Po happyendu školy se Zemeckis konečně dostal k tomu, k čemu ho jeho pumpa táhla - k režii. V roce 1978 se mu podařilo natočit nízkorozpočtový beatlemaniacký snímek I Wanna Hold Your Hand (podle scénáře, který napsal s kým jiným než s Galem). Film celkem zabodoval - hlavně u kritiky - ale jeho největším přínosem bylo, že si nadaného dua scenáristů povšimlo startující Jumbo Stevena Spielberga. Spielberg, který byl v té době tankoval palivo z blockbusterové cisterny Čelistí (z jejichž neuvěřitelně obrovských zisků se producentům třásly ruce, doutníky, peníze a další orgány), vzal Zemeckise a Galea na palubu a požádal je o scénář ke komedii z druhé světové války. Tak vznikla jedna z nejchaotičtějších a nejdestruktivnějších záležitostí, jaké kdy byly natočeny. Film s lakonickým názvem 1941, vyprávějící o japonské ponorce, která chce zaútočit na Hollywood a o tom, jak si vynervovaní Američané sami srovnají celé město se zemí, je přes své nesporné kvality dodnes Spielbergovým největším propadákem.
Po tomto fiasku se cesty Zemeckise a Spielberga na šest let rozdělily. Rok po 1941 (čili v létě roku 1980), měl premiéru Zemeckisův další samostatný film, jízlivá komedie Ojetá auta (scénář opět dvojice Zemeckis - Gale) s Kurtem Russellem v hlavní roli. Přestože je humoru v tomto filmu asi jako kostek cukru v diabetikově čaji, Zemeckis si pořádně užil při závěrečné scéně s více jak stochladičovým konvojem automobilů. Už tahle sekvence jako by předzamenala hlavní rys jeho režie: vášeň pro realizačně komplikované projekty a až maniakální preciznost, s jakou jsou uváděny v život.
V roce 1984 přišel Zemeckisův první jednoznačný blockbuster - Honba za diamantem. Snímek, který se vezl na vlně indianajonesovské popularity a který těžil z kombinace exotického dobrodružství s humorem, působí z dnešního pohledu poněkud těžkopádně a režie je na Zemeckise překvapivě jednoduchá a plochá, nicméně ve své době zajistil Zemeckisovi to, co chtěl nejvíc: otevřel mu cestu k jeho vysněnému projektu, který si s Bobem Galem hýčkal už pěkně dlouho - k Návratu do budoucnosti. A byl to opět Steven Spielberg, který tomuto projektu, o němž se často tvrdí, že je nejspielbergovatější ze všech spielbergáren, poskytl finanční zázemí a podržel nad ním ochrannou tlapu. A dobře udělal. Návrat do budoucnosti se stal bezkonkurenčním hitem roku 1985 a vyvolal další dvě pokračování, která vznikala skoro současně v roce 1989 a k nimž už psal scénář pouze Gale.
Ovšem než mohli Marty McFly s Docem Brownem odstartovat podruhé zpátky do budoucnosti, musel se Zemeckis nejdříve vypořádat s projektem, který byl opravdu hoden jeho pověsti technického perfekcinosty a experta na režijní prácičky označované mezi filmaři kódem Mission: Impossible. Samozřejmě to byla Falešná hra s králíkem Rogerem. Natáčení tohoto filmu trvalo čtyři roky a způsoby, jakým byly vychytány některé obzvlášť zapeklité záběry, už dávno vstoupily do dějin filmových triků.
Jen co dorazil Falešnou hru s králíkem Rogerem, Zemeckis konečně uzavřel trilogii Návratů do budoucnosti do jednoho velkého časokruhu a završil tak nejlepší časovkářskou sérii všech dob. Ale to už se psal rok 1989, poslední rok spielbergovské éry - v kinech kromě Návratů do budoucnosti II a III běžel Indiana Jones a poslední křížová výprava, Gremlini 2 a Krotitelé duchů 2. Spielbergovci odcházeli a odcházeli opravdu ve velkém stylu. Velký SS rozpustil svou neoficiální stáj a začal se věnovat linii ambicióznějších projektů (jejímž vrcholem se po několika letech stal Schindlerův seznam). Tři nejklíčovější postavy ze Spielbergových odchovanců se také vydali vlastními stezkami: Joe Dante natočil Matinee, laskavou poctu hororům padesátých let, Chris Columbus exceloval se svébytnou variací na padací grotesky Sám doma 1-2 a Robert Zemeckis se vrhl na film Smrt jí sluší. Jako i v jiných případech, i zde byla jeho režie naprosto dokonalá a nájezdy kamerou patřičně impresivní, ovšem co to bylo platné, když scénář stál za starou smradlavou důchodku. Film s podivnými přeskoky z postavy na postavu a s jedním zakládním gagem nemohla vytrhnout sebelepší režie ani špičkové protiobsazení (Bruce Willis jako podpantolfoidní balzamovač mrtvol).
Zemeckis si pak vyzkoušel, jaké to je zamachrovat si s portmonkou producenta a financoval film The Public Eye - bohužel, když došlo na kasírování, zjistilo se, že moc lidí na tento snímek do kina nezabloudilo. Zemeckis se tedy ranařsky rozhodl, že je čas znovu povolat do boje starého osvědčeného bracha Boba Galea. Spolu napsali scénář k thrilleru Lotři a nechali ho režírovat akčním veteránem Walterem Hillem (48 hodin, Rudé horko, Poslední zůstává). Temná story, která se celá odehrává v jednom rozpadlém baráku, kde duo tvrdých hasičů svádí boj s černošským uličním gangem o ukrytý poklad, se ovšem také ukázala nepříliš výnosnou a Zemeckis měl zase o čem přemýšlet. O směru, kterým má navigovat svou kariéru, o tom, že aby se neopakovala situace Smrt jí sluší, musí sehnat fakt dost dobrý scénář. A Zemeckis vymyslel to, že bude režírovat Forresta Gumpa. Jak to dopadlo, všichni víme. Finanční blitzkrieg na všech kontinentech, umělecká kritika nosící Zemeckise na ramenou a Oscar za režii (sošku mu typicky předával Steven Spielberg, který to o rok před tím vyžral za Schindlerův seznam). Forrestem Gumpem se stal Robert Zemeckis respektovanou režijní osobností, člověkem, o němž se ví, že nejen dokáže skvěle natočit zábavný film, ale že se hladce zhostí i vážnějších poloh.
Další sousto, které si Zemeckis nabodnul na svou producentskou vidličku, byl první hollywoodský (přestože se natáčel na Novém Zélandě) film Petera Jacksona, duchařská komedie Frighteners s Michaelem J. Foxem v hlavní roli. Spojení Zemeckise, který byl po Forrestu Gumpovi vzýván jako Velký Humanitů s nejbrutálnějším režisérem světa všechny lehce šokovalo - ale ukázalo, že Jackson bravurně zvládá i filmy, v nichž mozky nelétají vzduchem a zombie nesurfují na vlnách krve. Film pochopitelně neměl úspěch (evropské kritiky tvrdí, že pro přílišnou složitost, která zaoceánské publikum odpudila).
Zemeckis jako producent prostě nemá příliš štěstí - ale jak praví známé pořekadlo "neštěstí v produkci - štěstí v režii (což je vlastně obdoba známého "neštěstí v kartách - štěstí na výherních automatech") a Zemeckisův nejnovější režijní počin, kterým se zase vrátil do chlívečku SF, film podle slavné knihy nedávno zesnulého astronoma Carla Sagana o prvním kontaktu naší civilizace s jinou formou života, nazvaný lapidárně Contact, bude určitě určitě zase trefa do býčí oka. Doufejme, že až tato zasažená bulva vystříkne, dopadne kapky jejího sklivce až k nám a my si budeme moci dosytosti rozmatlavát bílý rosol po obličejích.
Jiří Pavlovský, Štěpán Kopřiva