WING COMMANDER
Upgrade Chrise Robertse
Svým způsobem je zábavné (i když ne tak zábavné, jako když hučící tirák porazí vetchou stařenku a opentlí porouchaný semafor jejími střevy), jak se filmový průmysl staví k počítačovým hrám blahosklonně, přestože se poměr sil už před nějakým časem obrátil a teď to jsou gamesy, ve kterých se celosvětově točí víc prachů než v zastaralých čtyřiadvacetiframových pásech. Svým způsobem je zajímavé (i když ne tak zajímavé, jako když tirák porazí prošedivělého pána zahloubaného do lesbických inzerátů v Annonci a udělá mu z hlavy šedochlupatou placku), že se snímky podle digitálních námětů (zběsile splácaní Super Mario Bros., lacině trikový Double Dragon, vandammeovský Street Fighter: Poslední boj, nabušený Mortal Kombat a jeho neslavný sequel Mortal Kombat 2) nikdy nedokázaly vyhrabat z béčka a z trapné závislosti na scénáristických a režisérských rutinérech (čestnou výjimkou je první Mortal Kombat, kde se Paul Anderson fakticky snažil). Svým způsobem je revoluční (i když ne tak revoluční jako když náklaďák s tvárnicemi nabere kočárek a vyšle osmiměsíčního kojence na krátký vyhlídkový let proti betonové stěně), že film Wing Commander takový není. Tedy ne že by nebyl béčko, to zase je a to fest. Není to ovšem úspěšná hra v rukou mechanických přežvýkavců ze suterénu Hollywoodu, je to úspěšná hra, kterou její tvůrce nepustil z ruky. Programátor Chris Roberts, autor čtyřdílné série kosmických bojových simulátorů Wing Commander I-IV, se rozhodl, že svůj námět nikomu nedá a že ho naopak využije k tomu, aby jaksi upgradoval sám sebe a stal se filmovým režisérem. Na to, s čím do toho šel (rozpočet byl pouhých třicet miliónů a Robertsovy režijní zkušenosti byly minimální - vlastně předtím režíroval jen filmové sekvence ve svých hrách) dopadl výsledek hodně dobře. To ovšem neznamená, že by byl Wing Commander hodně dobrý film. Dokonce se ani nedá říct, že by byl Wing Commander dobrý film (všichni přece víme, že jediný snímek, který si toto označení zaslouží, je populární sestřih Best of automobilové nehody 1993-1996). Má sice zajímavý design (podivně nýtované kosmické stíhačky působí jako delirické noční můry leteckých konstruktérů ze čtyřicátých let), sází na prověřenou strukturu válečných filmů (vesmírné koráby jsou de facto mateřské letadlové lodi se vším všudy, od stíhaček startujících z paluby až po manévrování mezi nepřátelskými torpédy, v jiném okamžiku se to zase celé zvrhne do parafráze ponorkového snímku), ale příběh je zvětralý jako dvaapadesát let staré pivo, které někdo zapomněl na zahrádce znárodněné hospody, jedno klišé se snaží dostihnout druhé a trumfnout ho provařenějším dějovým zvratem, a herci se dělí na dvě skupiny: unavení veteráni vedlejších rolí (Tchéky Karyo, Jurgen Prochnow a David Warner - což jsou kupodivu o něco méně známější jména, než se vyskytovala v původních hrách; jasně, takový Mark Hamill není o třídu výš, ale Christopher Walken, to už je jiné ječné zrno) a mladí hošani (Fredie Prinze, Jr. - Tajemství loňského léta 1 a 2 a Matthew Lillard - Vřískot, se tu po Takové normální holce setkávají už podruhé), co jsou oblečeni jako buzíci a hrají jako snaživě vyvalení datlové. Režie je sice korektní a při vesmírných přestřelkách ze sebe Roberts vymačkal minimum, ale na to, aby vás to probralo z mikrospánku za volantem vašeho tahače a vy jste tak včas uviděl vetchou stařenku, stříbrovlasého pána s Annoncí a kočárek s katapultem, to nestačí. Jasně, veteráni zpoza kniplů původních Wing Commanderů na to budou mít jiný názor a budou si dojatě vytírat slzy, odtamtud, kde bývá vlhko, a možná se dokonce budou i těšit na druhý díl (který zaručeně bude, protože Wing Commander vydělal v poměru náklady/zisk solidní prachy a Chris Roberts je buldok). No, zanechme je jejich štěstí a potichu se vypařme zadním vchodem. Pak přes ulici a doleva, tam mají Annonci. Pozor na auta.
WING COMMANDER, USA 1999. Režie: Chris Roberts.
Štěpán Kopřiva