ÚVOD
Tady na tomto místě na vás číhá velký článek o kreslených postavičkách z líhně Warner Brothers. Jen se nad ním neošklíbejte, popadněte lžíci a chutě do toho, ať na talíři nezůstane ani jedno písmenko. Je to zdravé a výživné. Jako špenát. Jako tank. No ale protože víme, že vám tohle "infantilní" téma moc nejede, tak vám napřed vysvětlíme, proč je zrovna tenhle článek pro vás tak důležitý.
Kreslené grotesky většina z nás opouští současně s první vyšlukovanou Startkou, prvním lahváčem ukořistěným z fotrových tajných rezerv a prvním beďarem vystříknutým na sklo koupelnového zrcadla. (My jsme sice kreslené grotesky nikdy neopustili, ale to je tím, že nejsme obyčejní lidé. My jsme FILMOVÍ RECENZENTI. My můžeme všechno. Jsme nadlidé, nová a lepší rasa. Homo Superior Recenzentus.) V tomto věku dotyčný jedinec prochází krizí hodnotového systému, začne pochybovat o všem, co mu dosud bylo svaté, odhodí do kouta tričko se Šmouly a nechá si do sluchovodu nastřelit buzerantskou náušnici. Teprve později, když mu ucho upadne, pozná, že chyboval, a chce se vrátit zpátky do normálního života. Ale to už většinou bývá pozdě.
VAROVÁNÍ: NÁUŠNICE ZPŮSOBUJÍ LEPRU!
Berte tedy tento článek jako jakýsi ekvivalent konta Míša a konta Minace, který by vás měl vyrvat ze spárů uměle implantované dospělosti. Vždyť si uvědomte, že čím dřív budete dospělí, tím dřív budete mrtví!
VAROVÁNÍ: DOSPĚLOST ZPŮSOBUJE SMRT!
Obraťte se tedy s námi do kreslených luhů a hájů Warner Brothers a nechte si vyprávět, o co všechno přicházíte, když se nedíváte na kreslené grotesky.
ÚVOD ČÍSLO 2
Pokud si myslíte, že Warner Brothers je něco jako Disney, musíme vás vyvést z omylu a místnosti. Je pravda, že Mickey Mouse byl ve svých začátcích (jen tak pro pořádek: Mickey Mouse se narodil 18. listopadu 1928 filmem Steamboat Willie) obviňován z přílišné brutality a na jeho o šest let mladšího kumpána s vřískavým ječákem, Donalda Ducka, tehdejší pohraničníci morálky také vedli výstražnou palbu, ale Disney včas zařadil zpátečku a naladil svou kytáru na smířlivější song. Čímž nejen nastavil hřbet na pochvalné podrbání kritiky, ale také tím otevřel prostor konkurenci - tedy v podstatě Warner Brothers. Ti se s tím moc nemazali. Ne že by začali předvádět krvavé orgie s nahozenými motorovými pilami (tento nástroj se v jejich kreslených groteskách túruje až v současnosti), ale rozhodně se profilovali víc do absurdna a černého humoru, což s sebou samozřejmě obnášelo jistou dávku nelítostnosti. Příběhy Warner Brothers stojí, leží, padají a vybuchují s principem konfliktu. Každý proti každému. Vynalézavější vyhrává. Vše je dovoleno. To jsou základní pravidla pro přežití ve světě WB, ke kterým se dopracuje i ten nejretardovanější hrdina během prvních grotesek. A kdo ti hrdinové vlastně jsou? Mrkněme se blíže alespoň na ty tři nejslavnější z nich.
Z warneráckých postav je Bugs Bunny jednoznačně největší frajer. Při pohledu na to, s jakým přehledem a nonšalancí řeší jednu krizi za druhou a jak na bezcharakterní a podlé podrazy svých protivníků reaguje ještě bezcharakternějšími a podlejšími svinstvy, si říká každý divák (bolestně si vědom toho, že on sám spíš připomíná Wileho E. Coyota): "Ano, takový bych chtěl být". Souboje si nikdy nezačíná, ale jakmile je vyprovokován a pronese onu výhrůžnou iniciační větu "Tak tohle znamená válku!", odpovídá na útok s razancí tankové divize. Jeho nepřátelé jsou všichni: od zavilého huhňajícího králíkobijce Elmera Fudda, přes svého občasného spojence Daffyho Ducka (ještě o něm bude řeč), přes mrňavého marťanského Marvina (chtěl zničit Zemi, protože mu zakrývala výhled na Venuši), přes Yosemit Sama (chtěl Bugse zabít otrávenou mrkvovou šťávou, ale králík pochopitelně prohodil sklenice), přes Wileho E. Coyota (který je génius, ale o tom také dále) až po jednorázové existence typu ušlechtilého operního pěvce, nenávidějícího Bugsovu hru na banjo a harfu (Bugs mu pěkně natrhl plíce svým převlekem za dirigenta) nebo býka v rodeu (dynamit funguje na všechny). Ty všechny Bugs Bunny převezl. Protože Bugs vždycky vyhraje. Protože je největší hajzl. A proto taky dostal Oscara za film Knightly Knight Bugs. Protože Oscara dostávají jen ti největší hajzlové.
Souboj Wile E. Coyote vs. Road Runner má svá jasná pravidla, která se fanouškům depresivních eskapád nezdolného kojota podařilo odpozorovat a která jsou následující:
Příběhy Wileho E. Coyota a Road Runnera jsou z celé série Warner Brothers ty nejšílenější a ve své komice nejtragičtější. Wile E., divákův hrdina, odchází (většinou směrem dolů) vždy poražen a pokořen. Může dělat cokoliv, karty už jsou jednou rozdané a Černého Petra bude mít vždycky on. Všichni to vědí. I Wile E. Coyote, génius.
ÚVOD ČÍSLO 3
Tak tohle byli tři nejzákladnější hrdinové kresleného universa Warner Brothers. Co typ, to osobnost - nikoliv dokonalá, ale osobnost. Pochopitelně jsou tu i další: třeba kocour Sylvester, který má všechny příznaky notorického alkoholika v posledním stádiu, až na to, že předmětem jeho posedlosti není chlast, ale přiblble infantilní ptáče Tweety Pie, které se Sylvester s coyotovskou zavilostí snaží dostat a sežrat (roadrunnerovskou rychlost zde nahradila Tweetyho klec, zpravidla umístěná na těch nejnepřístupnějších místech). Dále je tu trumf negramotnosti Tasmanian Devil, zkráceně nazývaný Taz (mohli jste ho vidět ve slavném sovětském seriálu Taz je zplnomocněn prohlásit...), jenž dokáže pouze dvě věci - točit se jako twister a cpát si různé věci do obrovské huby. Pak tu máme koktavé čuně Porky Pig, který je ze všech hrdinů Warner Bros. nejstarší a jenž poslední dobou přežívá už jen na konci filmů, kdy se vytrvale hlásí o svou závěrečnou hlášku "That´s All, Folks!" či prozpěvujícího si kohouta-sadistu s citem pro ty nejtvrdší kanadské fórky Foghorna Leghorna.
Samozřejmě, že Warner Brothers už dávno nejsou v dnešní skvělé, krvavé a naprosto brutální době ti, kteří nesou vlajku tvrdosti v kreslených groteskách. Kdo viděl Rena a Stimpyho nebo Beavise a Butt-heada, ví, že doba už je dávno dál. Warner Brothers však neházejí M-16 do žita a bojují dál o své místo na trhu - jeden z jejich posledních zásadních počinů na poli kreslených grotesek bylo vytvoření mladších verzí Bugse a spol. Pod názvem Tiny Toones je pustili do světa a přestože je to očividně dětštější verze, právě tady jsme se konečně dočkali těch slavných motorových pil.
ZÁVĚR ČÍSLO 1
Pokud jste dočetli až sem, upozorňujeme vás, že jste získal hlavní cenu. Je jí unikátní album sušených smrkanců, nazvané příznačně Soply 88-92 (kolekce pochopitelně obsahuje i slavného Zeleného Mauritia). Gratulujeme!
Jiří Pavlovský, Štěpán Kopřiva