







ZVLÁŠTNÍ DNY
Hej, máte rádi černochy? Co? Máte nad postelí plakáty Martina Luthera Kinga, Malcolma X a Nelsona Mandely? Posloucháte
rap? Natíráte se demonstrativně krémem na boty od té doby, co Michael "Pedo" Jackson začal tak nechutně bělat? V tom případě
se duch Zvláštních dnů slije s dusáním vaší pumpy do zvuku jednoho velkého tamtamu. Tvůrci se totiž inspirovali známými
losangeleskými nepokoji, kdy černí bratři (a jsou to vaši sourozenci, ne naši) použili jako záminku k hromadnému rabování
zmlácení jednoho bratra bílými policejními řízky (kteří ho dobře naklepali).
Ve Zvláštních dnech je situace identická, ba dokonce
vyhrocenější - policajti si tam došlápnou na samotného božského rapera, který si v klidu prozpěvuje o genocidě bílých a o tom,
jak "černý lid povstane" natolik razantně, že ho de facto zabijí. Konkrétně řečeno mu proženou hlavou kulku - což je něco, o čem
sní v koutku duše každý, kdo někdy zaslechl rap. A stejně jako ve výše uvedeném losangelském případě, i zde byl celý piknik
zaznamenán. Nikoliv ovšem na prozaickou videopásku, ale na něco mnohem scifictičtějšího.
A teď pozor: dostáváme se k samostné ústřední nápadové žíle, což je něco, co nás nutí polknout všechnu tu černou propagandu a
věnovat filmu pozornost. Tímto diváckým feromonem je technologie SQUID, díky které je možné přenášet zážitky jiných lidí
přímo do mozku zákazníka. Děje se tak pomocí kovové pavučiny přiložené na hlavu a záznamového disku. S touto novou
hračkou - která má ovšem na lidskou psychiku stejný účinek jako drogy - můžete prožít cokoliv, na co se cítí vaše peněžka. Vaši
překupníci na černém trhu vám ochotně poradí a promptně dodají. Jejich nabídka je impozantní: můžete být sprchující se
devatenáctkou, chlápkem opékajícím se v táboráku gruppáče nebo brutálním bankovním lupičem. Jedním z těchto kybernetických
Santa Clausů, živících se kšeftem s nahranými lidskými osudy je i náš hrdina Lenny Nero, expolicajt, který se jako klíště drží
poslední morální zásady, jenž mu v tomhle byznysu zbyla: nebere smrťáky. Záznamy končící smrtí nositele jsou pro něj prostě
tabu. Jinak toho od života moc nečeká: když zrovna nešmelí se SQUIDem, tlačí si do hlavy happy vzpomínky, chodí opruzovat
svou bývalou holku, zpěvačku Faith a zbytek času jen tak slizce somruje kolem. A právě při tom ochomejtání se jako slepý před
rozjetý autobus přifaří k disku na němž je zaznamenáno výše zmiňované udílení policejní Grammy. A je jasné, že v adrenalinem
napumpované atmosféře konce milénia, by se zveřejnění právě tohoto dokumentu rovnalo odpálení vodíkové bomby rasových
nepokojů a občanské války. Ale i Nero nakonec pochopí, že černý lid má právo znát pravdu i za cenu následující krvavé lázně.
Správně! Do toho! Hip hip hurá!
Teď, když odezněly vášně a emoce a přestalo se nám černat před očima, se střízlivě podívejme na + a - Zvláštních dní. Děj
samotný je výborně gradovaná detektivka s originálním a do mrtě využitým SF motivem, k němuž je násilím připlácnut politicky
korektní apel. Téma SQUIDu vychází z tolik populárního voyerismu, ale jde ještě dál, když přesunuje diváka z pohodlného
ušáku nezúčastněného do role umírajícího lupiče nebo sadistického vraha. Tento styl, realizovaný subjektivní kamerou a vtahující
diváky do rulety s černými čísly hnusu a červenými fascinace, je sice znám už od dob prvního Pátku třináctého, ale přesto se může
stát v rukou zkušeného režiséra smrtící emotivní zbraní. A přesně to se stalo v případě Zvláštních dnů, které režírovala
nejtalentovanější žena v zákopech akčního filmu Kathryn Bigelowová. O ní samotné a jejích filmech si můžete přečíst v
samostatném profilu, o práci, kterou odvedla na Zvláštních dnech řekněme jen tolik, že se jedná o technicky nejvytříbenější film v
její kariéře, přestože musí bojovat s obrovským nákladem zbytečně popisných dialogů. Bigelowová sugestivně líčí frenetickou
atmosféru dní, kdy se letopočet překlápí ze tří devíte do tří nul a rozprostírá před divákem mrazivý gobelín blízké budoucnosti.
Její práce s dlouhými záběry, břitvostřihem, obřadnou slow-motion a především se znetvořenými zvukovými echy je jako obvykle
naprosto dokonalá. O to víc štve, že taková ukázka špičkového režijního umu, je znečištěna řiťolezeckými politickými hesly.
Šokem je, že pod touto úlisnou ódou na černé bratry je podepsán sám James Cameron, tvůrce Terminátorů, Vetřelců a
Prvadivých lží, který ústřední SQUIDový nápad schrastil pomocí internetovvé konference, přidal k tomu postavy z cyberpunkové
kánonu (ústřední dvojka techboy a černá ranařka jasně odkazuje na Neuromancera) a předhodil ho své bývalé manželce Kathryn
Bigelowové.
Jen letmo načutněme otázku hereckého obsazení. Ralph Fiennes jako Lenny Nero přehrál svou emocemi nacucanou roli do
podoby vazkého tmelu, kterému nikdo nevěří, že by mohl být někdy policajt a jehož násilné zlomy charakteru připomínají kosti v
těle začínajícího lyžaře na dolním konci ostré sjezdovky. Jeho Amon Goeth, velitel koncentračního táboru v Schindlerově
seznamu, byl rozhodně sympatičtější. O poznání lépe z toho vychází černá (vidíte, nejsme rasisti) tvrďačka Angela Bassettová se
svými vypracovanými bicáky.
Resumé: kvůli rozvíjení SF nápadu a celkové vizuální podobě tenhle film rozhodně stojí za shlédnutí. Akorát si po něm budete
muset naordinova koňského panáka proslulé whisky White and White.
STRANGE DAYS, USA 1995. Režie: Kathryn Bigelowová. Hrají: Ralph Fiennes, Angela Bassettová, Juliette Lewisová,
Tom Sizemore, Michael Wincott.
Jiří Pavlovský, Štěpán Kopřiva, Ray Doyle j.h. a Bodie j.h.