Nedělejte to. Nemá to cenu. Věřte mi. Ostatně, díky ustavičným zpožděním Hot Ikárie, budete stejně tenhle článek číst někdy v době, kdy už po Svaté Kláře zbyde v našich kinech jen sírný zápach a tak je moje obětavé varování v podstatě zbytečné. Ale co člověk ví. Cesty filmů jsou nevyzpytatelné a je možné, že se Svatá Klára někde ještě jednou nečekaně vynoří, aby se nic netušícím divákům zahryzla do lýtek. Kromě toho, sluncem prosycené lány videopůjčovenských regálů už ve svých řadách uvítaly ty nejpodivnější existence, a tak není vyloučeno, že se i Svatá Klára někde tady blýskne svatozáří.
Svatá Klára nemá s náboženstvím nic společného. Ba naopak, snímek je přístupný i zarytým ateistům - můžou to brát jako přípravku na peklo, které je zaručeně čeká. Klára řečená Svatá je téměř obyčejná žákyně izraelské základní školy. Téměř obyčejná, neboť má schopnost předvídat budoucnost. To není téma, které by slibovalo orgie triků či brilantních nápadů. Proto také nelze žalovat filmaře za to, že nic z toho tam ani není - ostatně, kdo chodí na izraelské sf filmy, může si stěžovat jen psychiatrům při skotských střicích. Bohužel motiv konfliktu dívky mající nadpřirozené schopnosti s materialistickým okolím (autorem prvovzoru je náš oblíbený disident Pavel Kohout) autoři nevyužili ani k ničemu jinému, ba naopak: pilně zapracovali a ve Svaté Kláře vyhubili jakýkoliv nezdravý závan zápletky. Komando hygieniků dokonce zdemontovalo napětím nakažený nosný příběh - zbyl jen sled nehumorně nudných skečů na téma prvních kamarádství, prvních lásek, prvních soubojů s dospělými a prvního zoufalého vytí v kině - sorry, to byl můj zážitek. Slovo "nuda" mají všichni účastníci vytetováno na zápěstních kloubech a buší diváky do obličeje až jim stříkají nudle z nosu.
Pokud vás ovšem vzrušují dobrodružství malé holčičky, tak je to vaše věc a vaše sexuální orientace. Budiž. Svatá Klára není vyloženě špatný film. Není ani vyloženě dobrý. Je vyloženě nijaký.
CLARA HAKADUSHA, Izrael 1996, Režie: Ari Folman, Ori Sivan. Hrají: Lucy Dubinchiková, Halil Elohev.
Jiří PavlovskýRM