Vítám vás na exkurzi po Spawnovském pavilonu. Takže si nazujte návleky a pojďte za mnou. Žádné klouzání po parketách a ohmatávání exponátů.
Kde začít? Asi tady: Spawn je jeden z nejúspěšnějších a nejprodávanějších comicsů současnosti. Před ním je už jen klasická týmovka X-Men a občas i její hlavní bijec Wolverine, ale jinak ho už od vrcholu nedělí nic. A přitom na svou cestu za slávou vyrazil docela nedávno -- poprvé se na pultech comicsových speciálů objevil roku 1992, jako jeden z hlavních tahounů nakladatelství Image.
Všimněte si, prosím, dokonalé rozevláté kresby Todda McFarlana, která byla největším kladem Spawnovské série, dokud McFarlana nevystřídal neméně vymakaný Greg Capullo. Nemůžeme zamlčet ani největší slabinu comicsu -- příběhy. McFarlane je sice skvělý malíř, ale jako scenárista nestojí za moc, a tak spawnovské story břednou do bezbarvých ság a jen občasná krvavost, temnost a již zmíněná skvělá kresba z nich dělá to, co jsou.
A kdo je to ten Spawn? Zde pohleďte na jeho portrét (s tímto obrazem se váže jistá zajímavost -- ať stojíte kdekoliv, vždycky se na vás dívá). Původně to byl vládní hitman Al Simmons, který se po smrti odebral tam, kam se obvykle lidé jeho profese odebírají -- do pekla. Tady ovšem dochází ke změně: Místo aby si Al lebedil v kotli a nechal si dělat akupunkturu vidlemi, rozhodl se k návratu na zem. A šéfďábel Malebogia mu na to kývne -- pod podmínkou, že teď bude hitmanit pro něj.
Comics je sice pecka, bohužel film na jeho téma je největší nudou od dob školních besídek. Lákavé titulky v mckeanovském duchu (ne, že by je přímo dělal jeden z nejslavnějších comicsových malířů Dave McKean, ale jako jeden z prvních používal tyto fonty, třeba na obalech cd skupin FRONT 242 atd.) a zběsilá klipovitá koláž sice navnadí diváka na zběsilou jízdu filmovým peklem, proti kterému bude svištění horskou drahou jen meresjevovským plazením, ale ono prd. Po úvodních nahuštěných deseti minutách si režisér vyplivl plíce a od té doby se jen dýchavičně sune vpřed. Nedokáže podat akci, nedokáže přinutit herce ke hraní, nedokáže vyprávět příběh.
Temný film, jak o Spawnovi všichni psali? Nechte si o tom zdát. Kromě setupového výbuchu, při kterém mimo záběr zemře přes dvacet lidí a smrti hlavního hrdiny (zběsile natočené -- chytne mu ruka a je mrtvý) ve filmu zemře pouze jeden člověk (hned na začátku to schytá jediná zajímavá záporačka). Ani provařené atributy deště a věčně zatažené oblohy nedokáží naplnit očekávání přívalu depresivního nářezu, vybuzené jak titulky tak technometalovým soundtackem. Zklamání je to stejné, jako by člověk šel na Prodigy a místo toho by se konal večer písní Dády Patrasové. A místo ponurého krváku se filmem batolí roztomilé dětičky, malí pejskové a nad vším tím se tyčí hoďňoučký kamarádíček Spawníček.
Příběh? Prohrává i tváří v tvář tak prostoduchému vydrnkávání na struny klišé jakým byl Judge Dredd. Až do konce Spawna není divák seznámen se všemi schopnostmi hlavního hrdiny a do půlky není jasný ani jeho protivník. Jason Wynn je kripl, který evidentně nemá proti Spawnovi nejmenší šanci (jeho fígl s odpalovačem namontovaným k srdci vyřeší Spawn z rukávu vytaženým a ve filmu nevysvětleným trikem) a ani z monstrózního Violatora nejde hrůza. Ve své klaunské podobě není zábavný (snad jedině vtip o prdech může zabrat) a ve své démonickém hávu mu člověk nevěří, ani že by si dokázal otevřít konzervu. Spawnova všemocnost a absence hlavního protivníka otáčí na doraz kohoutky nudy -- O.K., tak hrdinu pronásleduje policie a speciální komando, ale když je hrdina neprůstřelný, umí se udělat neviditelným a umí lítat, tak o něj divák příliš netrne.
A ty vychvalované triky? Střídají se efekty precizní s uboze odfláknutými, které trumfne počítačovými kouzly i má stará Amiga. Teď samozřejmě trochu přeháním, ale faktem je, že když si srovnáte animace v počítačových hrách s tím, jak se trikaři zhostili některých postav (zvláště pekelný boss Malebogia je téměř statická hranatá figurka, potažená jednoduchou chlupatou texturou) tak hoši z herního průmyslu budou ti, kteří zakřepčí nad tělem poražených soků. Zřejmě se hoši z ILM snažili dokázat, že když chtějí, také dokáží udělat špatné triky. No dobře, opravdu trochu přeháním. Většina triků je na klasicky slušné úrovni -- i když nic tak skvělého jako počítačoví kouzelníci předvádí v Jurském Parku, Hvězdné pěchotě či Titaniku.
Na co jsem ještě nenadával? A, herci. Martin Sheen se v roli hlavního padoucha snaží působit hrozivě tím, že chrchlá, John Leguizamo je tolik obalen latexem, že nemůže hrát ani kdyby chtěl, a měl coby Klaun vtipnější hlášky (bezpochyby vítěz soutěže o nejhorší protiobsazení desetiletí) a prim všemu dává černoška Theresa Randleová, která zjevně herectví považuje za něco, čím bílý muž šikanuje afroamerickou menšinu a důsledně se mu vyhýbá. Proto se zřejmě soustavně -- a to i když na ní utočí pekelný démon v oblaku plamenů -- tváří jako by vzpomínala, jestli nezapomněla vyzvednout ponožky z prádelny. Michael Jai White je jako Spawn jen chodící kostým. Potěšil mě snad jedině D. B. Sweeney a to ani ne tak proto, že by předvedl nějaký herecký koncert, ale prostě jen není tak strašlivý jako ostatní (a navíc jsem si na něj zvykl v seriálu Podivné náhody).
Nikdy bych nevěřil, že to někdy napíšu: Film je příliš podle comicsu. Spawn je zahlcen pro comics důležitými, ale pro film zcela nepodstatnými informacemi, díky čemuž se stává příliš popisným a ukecaným. Stejně jako prvovzoru mu schází tah na bránu a zajímavý nosný příběh a vše doráží totálně všemocný hrdina bez pořádného protivníka, který by dokázal alespoň markýrovat, že dokáže hrdinu skrouhnout. Krhavé oči toužící na někoho svalit vinu se upírají na Todda McFarlana, který se na snímku podílel jako výkonný producent a navíc se vtělil do role váguse. McFarlane fuj! I Ferda Mravenec je větší tvrďárna než Spawn.
SPAWN, USA 1997. Režie: Mark Dippé. Scenář: Alan McElroy. Hrají: Michael Jai White, John Leguizamo, Martin Sheen, Nicol Williamson. D.B. Sweeney.
Jiří Pavlovský