Pošťák zvoní vždycky dvakrát a ani dnes neudělal výjimku. To byla poslední chyba v jeho životě. Sejmul jsem ho pistolí skrz špehýrku a na futro narýsoval další čárku. Nemám ale čas radovat se nad dobře provedenou prací, musím rychle zakopat mrtvolu a přichystat se na dalšího. Pošťáků je spousta a času málo.
A to jsem byl ještě donedávna normální člověk, který se na úředníky za poštovní přepážkou mile zubil a doručovatele kamarádsky drbal po hlavě. Jenže pak přišel ten film. Pak přišel Costnerův Posel budoucnosti.
Jestli jste byli názoru, že Vodní svět je slabomyslný blábol splácaný z vody, tak počkejte, co s vámi udělá Posel budoucnosti. Vedle něj je Vodní svět geniálním veledílem (není to žádné umění, vedle Posla budoucnosti i Adolf Hitler vypadá jako Ghándí). Nepomohlo ani to, že se film odpíchl od Hugem i Nebulou oceněného románu Davida Brina "Postman". Základní nápad je docela dobrý -- postkatastrofický příběh nestaví totiž na znovuzcivilizování světa formou vládních převratů, ale spíš na práci od spodu, od oživení základních systémů. Hlavní hrdina najde pošťáckou uniformu a začne se -- zpočátku z ryze zištných důvodů -- vydávat za listonoše. Jeho cesta se ale rychle stává poselstvím naděje a víry ve fungování věcí (proto taky česká distribuční síť hbitě změnila název z původního Poštáka na Posla budoucnosti, což zní sice stejně blbě, ale aspoň na to půjdou jiní lidé než zaměstnanci pošt v rámci služebního školení). Nápad ho prostě přeroste, začnou se objevovat další pošťáci (já jsem pošťák, kdo je víc) a samozřejmě i oponenti, kterým je návrat do civilizovaného normálu trnem v oku.
To, co slibovalo být příjemnou madmaxovskou klasikou lehce šmrncnutou originálním využitím dvou amerických legend (sazeč jabloní Jonathan a Ponny Expres), vzal však Kevin Costner za krk a s křupnutím mu zlomil vaz. Problém není ani tak v tom, že co se týče sebežrouství, nechává Costner i císaře Caligulu daleko za sebou dýchat zvířený prach -- je spíš v tom, že se Costner přehnal přes hranici, kdy se jeho oblíbená epičnost mění v nedýchatelnou nudu. Nezvládl vyprávět příběh, aniž by se mu neroztekl jako zadek obézní ženy po barové stoličce. Costner spotřebuje deset záběrů tam, kde si solidní režiséři vystačí s jedním, jakoukoliv informaci halí do lepkavé záplavy slovního průjmu (potřebuje dvacet vět aby vyjádřil, že hrdina musí nutně na záchod) a nedokáže ani rozpoznat, co je pro děj podstatné a dlouze se rochní v bezvýznamných odbočkách. Díky tomu všemu se film vleče jako stoletá babka s betonovými důchodkami: z tříhodinového filmu by se daly vystřihnout dvě hodiny padesát čtyři minuty, aniž by se to jakkoliv odrazilo na ději. Má to i své výhody, člověk si při Poslu budoucnosti může bez problému zaskočit do blízkého bufetu na gáblík a nemusí se bát, že by mu něco uniklo.
Tak dál. Scénář se nerozhodl, zda bude držet klasickou postkatastrofickou šablonu, nebo jestli si bude hrát na umění -- což má jediný výsledek v tom, že se spolehlivě naserou fanoušci obou skupin. Ctitele akce hrdina kriplík hňahňající se ve svých problémech příliš neuspokojí (Costner to sice celé rozpoutá, ale většinu filmu jen někde leží a kůži na trh nesou jeho následníci, kterých si ovšem kamera nevšímá, protože pilně natáčí, jak Costner někde leží) a nezachrání to ani závěrečný souboj s padouchem, kdy se po sobě oba válí jak dva buzeranti (ani obřadné zpomalování nedokáže spasit ubohost finále). Intoušský návštěvník se bude ironicky uculovat při patetismem vonících scénách, jež se nepodařilo vybalancovat na té úzké hraně mezi patosem, Athosem, Aramisem a úmyslnou sebeparodií (úspěšným příkladem budiž Den nezávislosti a Hvězdná pěchota).
V Americe Pošťák zaslouženě propadl a nepomohla mu ani několikrát přestříhávaná reklama, ani závěrečné zcenzurování všech brutálnějších záběrů (čímž definitivně klesla zábavnost na nulu). Jediný pocit, který film vyvolává, je nenávist k zaměstnancům Státních Pošt.
Ano! Oni za to můžou, nebýt jejich poctivé a odpovědné práce, nikdy by tenhle film nevznikl. A proto vzhůru na ně! Pomsta bude naše!... a pro jistotu bychom měli vyvraždit i metaře, nádražáky, policisty, celníky a popeláře -- člověk nikdy neví, co Costnerovi příště přelítne přes nos.
POSTMAN, USA 1998. Režie: Kevin Costner. Hrají: Kevin Costner.
Jiří Pavlovský