Verhoeven is back! Nejtvrdší režisér současné velkonákladové komerční scény se šťastně vymotal ze slepé eszterhasovské uličky erotického thrilleru, kam ho zavlekl megaúspěch Základního instinktu a kde mu po oprávněném propadu Showgirls, "nejnudněji vyvalených koz desetiletí", hrozilo pozvolné filmařské vyhnívání, a vrátil se ke kořenům. A kořeny ve Verhoevenově případě nejsou nic jiného něž snímky jako RoboCop či Total Recall a lidé jako scenárista Ed Neumeier (dělal právě RoboCopa). Dotyčný scenárista totiž převedl do filmové struktury slavnou space operu Roberta A. Heinleina Hvězdná pěchota, klíčové dílo tvůrce, který býval označován jako nejpatriotičtější SF spisovatel (byl mj. také iniciátorem oné proslulé akce "Autoři SF podporují válku ve Vietnamu"). Heinlein, kterému nebylo ze zdravotních důvodů umožněno, aby se stalo vojákem z povolání, se vybíjel v literatuře, a Hvězdná pěchota je v tomto ohledu jeho krystalické dílo, tresť jeho ultrapravicových postojů (je ironií osudu, že se Heinlein stal později osobou zbožňovanou hippíky, kteří si špatně vyložili jeho román Cizinec v cizí zemi - což samozřejmě Heinleina přivádělo k nepříčetné zuřivosti). Člověk by čekal, že Neumeir s Verhoevenem aspoň trochu ztlumí hořáky Heinleinova sálajícího nadšení pro vojáky, které armádu představuje jako ideální prototyp lidského společenství, seržanta staví nad vlastního otce a hlásá, že všechno, co není lidské, si zaslouží jediné - totiž rozstřílet na slizký zelený blivajz. Ano, to by člověk čekal. A člověk by se mýlil. Tvůrci Heinleina nejenže nepřibrzdili, ale osolili to, co to dalo. Paul Verhoeven natočil příběh o válce lidské rasy s obřími mimozemskými hmyzáky jako totálně ultramilitantní podívanou, kterou dohnal až na samý okraj autoparodie (a chvílemi ještě dál). Tenhle přístup má pochopitelně ještě další rovinu, ve které nám autoři sdělují, abychom, to, co vidíme na plátně, nebrali zas tak úplně vážně (nejviditelnějším ventilem jsou náborové armádní šoty, které jsou laděné do ironického stylu reklam v RoboCopovi či uniformy, které jsou důsledně stylizované do germánského stylu - hlavně tajná služba, to je SS, jako když vyšije). Tato ironizace nemá ale formu nějakého infantilního pomrkávání, které si dává záležet, aby bylo pořádně vidět a aby nonstop shazovalo probíhající děj, ale je vedena kanálem přesně odstíněné nadsázky, která nepůsobí nijak rušivě - kdo chce, tak ji prostě vůbec nemusí vnímat a může si užívat patriotismu, co hrdlo ráčí.
Kromě své komfortní dvouvrstevnatosti (ať si každý vybere, která poloha mu sedne víc) má Hvězdná pěchota navíc další velké plus: celá druhá polovina filmu je jeden skvělý masakr, který co do míry násilí nemá v současné vyměklosti postspielbergovského Hollywoodu rovnocenného soupeře. Utrhané ruce, nohy, hlavy, mozky vysáté z lebek v přímém záběru, obrovští brouci rozstřílení na zelenou blitkovitou kaši - Verhoeven jel prostě nadoraz a vybalil na plátno všechny ty perfektně brutální věci, které člověk v dnešním áčkovém filmu už neviděl pěkných pár let. A když si k téhle ultimativní tvrdosti připočítáte bravurní režii a speciální efekty na špičkové úrovni (samozřejmě made by ILM), kterých je tam vskutku mega (a pokud vám nevadí, když na filmu nemáte tiskacími písmeny napsáno, jak to tvůrce vlastně myslel) nemáte jediný důvod, abyste Hvězdnou pěchotu propásli.
STARSHIP TROOPERS, USA 1997. Režie: Paul Verhoeven. Hrají: Casper Van Dien, Neil Patrick Harris, Denise Richardsová, Jake Busey, Michael Ironside.
Štěpán Kopřiva