MUMIE
Remix fáčonoše
Tihle faraóni, to museli být dobří vypatlanci. K tomu, aby si udrželi žiletky ostré, si stavěli pyramidy, po smrti si nechali vytahat orgány a uložit do takových divných šejkrů, místo aby je flambovali v osvědčené strašnické peci a když někdy náhodou po pár stoletích vylezli ze svého sarkoHaagu, neměli nic lepšího na práci, než se zpráchnivěle šourat za nějakými ječícími maníky a manicemi, výhružně hučet, předvádět se v ohozu z olezlých fáčů, který by na sebe nevzal snad ani místopředseda vlády Špidla, a šířit kolem sebe nezaměnitelný odér ústní vody Hnijící zub. Respektive tak to ještě donedávna bylo. Možná je to tím, že mumie ve filmu Mumie vlastně vůbec není faraón, možná je to tím, že ji napsal a natočil Stephen Sommers, možná tím, že dostal tak neskutečné prachy na počítačové triky, faktem je, že komicky neškodné image mumie, které přetrvávalo od dob svého vzniku v roce 1932, bylo tímhle filmem docela brutálně remasterováno. Scenárista a režisér Stephen Sommers, který se u diváků i producentů uvedl béčkově smršťoidní Chobotnicí (ani jeden nápad nebyl sice původní, ale bylo to vysmahnuté s chutí, Elánem a katatonickým Jožo Rážem), se eveidentně rozhodl, že se vyflákne na nějaké pietní pokusy o oprašování základních kamenů mumiáckého žánru, že nechá chrnět Borise Karloffa (který se v roce 1932 poprvé coby tři tisíce sedm set let starý Im-Ho-Tep vyštrachal na plátno v klasice The Mummy a celé to rojeníčko, rojení vlastně zahájil), že nebude obtěžovat ani chamaleónského Lona Chaenye Jr. (The Mummy's Tomb, 1942 a The Mummy's Ghost, 1944) a že bude ignorovat i Christophera Leeho (The Mummy, 1959) a místo toho se spolehne na člověka jménem Arnold Vosloo. Kdo je to Arnold Vosloo, vrtíte teď určitě vašimi vodnatelnými hlavotykvemi, až vám v nich mozkový pudink čvachtá jak čvachtoun, kdo je to člověk, který je v přímé linii propojen s takovými legendami jako je Karloff, Chaney Jr. a Lee? No, hrál třeba v jednom díle Deníku červených střevíčků. Pak jste si ho určitě zapamatovali jako druhého hlavního zabijáka, pravou ruku Lance Henriksena v americkém debutu Johna Woo Živý terč. Nebo taky převzal po Liamu Neesonovi gumověksichtoidní žezlo v televizních sequelech kultovní raimiárny Darkman II a III. To je Arnold Vosloo, herec a Jihoafričan. Fór je samozřejmě v tom, že není ve filmu vůbec důležitý. Stejně jako není důležitý Brendan Fraser, který ve filmu hraje hlavní roli. Stejně jako není důležitý žádný z těch dalších poměrně neznámých herců, kteří v tomhle filmu hrajou. Tady jsou důležité triky. A těch Sommers nacpal do Mumie celkem dost. Skoro pořád je na co se dívat - pochodující digitálně vysušená mrtvola, která sama sebe regeneruje, přírodní katastrofy, které její příchod vyvolal, písečná bouře, která se zformuje do podoby obrovské žracího hlavochřtánu, zástupy mumiokostlivců, které slouží titulní postavě jako chrastící a překvapivě výkonná ochranka, furt je tam prostě něco. Jediný problém je možná v tom, že v podstatě jediný rozdíl mezi Sommersovým minulým filmem, již zmiňovanou Chobotnicí a mezi Mumií je ve výši nákladů. Co se týče kvality a nějakých nápadů, tak Sommers žádný kvalitativní hop nepředvedl. Stylizuje sice svůj snímek do podoby prudce akcelerujícího bombastich dobrodružství, ale nemá na to, aby vytvořil aspoň jednu precizně vychytanou nebo nějak originální scénu. Celá Mumie - i když se při ní rozhodně nenudíte - proto vypadá, tak jak vypadá. Jako béčková kopie Indiana Jonese s áčkovým rozpočtem. Kdo to píše, ten to je, tomu se to fáčuje.
MUMMY, USA 1999. Režie: Stephen Sommers. Hrají: Brendan Fraser.
Štěpán Kopřiva