JAKO VEJCE VEJCI
"Až nás půjdou milióny, všichni proti větrům," praví známá česká antiprdící lidovka (z Prd). Doug Kinney, hlavní hrdina filmu
Jako vejce vejci, si ji dal zřejmě do štítu. Ne že by měl problémy se zažíváním. Jeho problémy jsou ryze časového rázu. Sice to
tak nesmrdí, ale je to taky nepříjemné. Den má jenom pětadvacet hodin a Doug se marně snaží dělit svůj život mezi práci, děti a
manželku - a o nějakém osobním volnu se mu leda tak může zdát během toho čtyřhodinového mrákotného stavu, který pro
nedostatek jiných výrazů nazývá spánkem.
Řešení je pochopitelně nasnadě: rozdvojit se. Dnes, když na vás na každém rohu a
před každou školou vyskakují umlousaní genetičtí inženýři v dlouhých flekatých pláštích a lákají vás do průchodu, kde vám slibují
klonáž, to není vůbec žádný problém. Doug na jednoho takového (pro změnu čistě oblečeného) narazí a než se stačí rozkoukat z
anestézie, už má svého dvojníka. Později, když zjistí, že mu jeden náhradník zdaleka nestačí, si pořídí i trojníka. A netrvá dlouho
a na scéně se objeví i čtyřník. Chaos může vypuknout, protože všichni ostatní si myslí, že Doug je stále jenom jeden.
Michael Keaton byl docela známý komik, kterého na špici popularity vyneslo jeho přátelství s Timem Burtonem a díky tomuto
kamarádčoftu vyfasovaný kostým Batmana. Po krátké heroické epizodě se vrátil zpátky ke komediím, spojil se se známým
ex-krotitelem duchů Haroldem Ramisem (který má na svědomí i skvělou bezčasovku Na Hromnice o den více) a natočil s ním SF
Jako vejce vejci. Na herecký prostor si Keaton tentokrát rozhodně stěžovat nemůže: na plátně se objevuje celkem čtyřikrát (díky
kulantním trikům jeho setkávání sama se sebou nijak nemlátí do očí) a pokaždé je jiný, v souladu s tím, jak se jednotlivé klony
vyvíjí (Doug č. 2 si z práce navykne drsnějším způsobům, trojka se v domácnosti mění v citlivou kuchyňku, akorát špatně
zkopírovaná čtyřka je stále stejný dement). Scenáristé si už volbou námětu jasně vykolíkovali prostor záměnové komedie a trochu
proto překvapuje, že výsledná stavba zdaleka nevyužívá všechny architektonické vnady, které téma ochotně vyvaluje. Kromě
tahanic o jednu manželku a scény v restauraci, kde si originál a dvojka prohodí své partnerky (originál pak jednu z nich musí
odvléct z podniku s hlavou zabalenou v ubruse) neposkytuje Jako vejce vejci žádnou masivní zmatečnou scénu a to dokonce ani
ve finále. To ale neznamená, že by šlo o humoruprostý suchopár typu posledních brooksovek, u kterých diváci usínají, ještě než
skončí úvodní titulky. Jako vejce vejci je prostě příjemná komedie, která patří v žánru k tomu lepšímu. A to není tak málo, jak si
možná myslíte. A vy si to myslíte, my do vás totiž vidíme, vidíme všechny myšlenky ve vašem zakrslém mozku. Kontrolujeme vás
totiž pomocí počítače! Ovládáme nás na dálku! Teď vstaňte a jděte na Jako vejce vejci. Potom si prostřelte hlavu. Váš odpor je
marný. Ani se o něj nesnažte. Když nám nedokázal vzdorovat Kurt Cobain, myslíte, že máte šanci? Cha cha cha.
MULTIPLICITY, USA 1996. Režie: Harold Ramis. Hrají: Michael Keaton, Andie MacDowellová.
Jiří Pavlovský, Štěpán Kopřiva