První Mortal Kombat byl něco jako zjevení. Samozřejmě, už předtím se filmaři
snažili přitáhnout hráče počítačových her do kin tím, že je nalákají na důvěrně
znějící gamesový titul (Super Mario Bros., Double Dragon, Street Fighter: Poslední
boj), ale šli na to úplně blbě: většinou to probíhalo tak, že ze hry byly vytrženy
hlavní postavy a přesazeny do zatuchlé zeminy typicky filmových klišé - kde
logicky chcíply a shnily. Až teprve tvůrci Mortal Kombatu měli odvahu dotáhnout
věc do důsledků. Převzali z jedné z nejpopulárnějších (a nejbrutálnějších --
v Mortal Kombat jako v první hře byly tzv. fatality: speciální údery, kterými
jste na pokyn "Doraž ho!" mohli soupeři utrhnout hlavu i s kusem páteře nebo ho
skopnout do propasti, kde se velice pěkně nabodl na vysouvací bodce) mlátiček
nejen postavy (a styl a hudbu), ale hlavně se vykašlali na děj, nechali jen
rámcový blábol o "boji proti zlu z jiné dimenze", který byl na úrovni zasvěcovacího
intra, a pojednali celý film jako řetěz dokonale vychytaných soubojů. Není divu,
že se film stal mezi gamesníky hitem. Stejně tak není divu, že byl natočen druhý
díl. Producentům z New Line Cinema se bohužel na dvojku (která se v originále
honosí apokalyptickým podtitulem Anihillation) nepodařilo schrastit žádnou
béčkovou hvězdu, aby to svou přítomností posvětila, jako to udělal Christopher
Lambert v jedničce, takže jedinou povědomou tváří široko daleko je zavilá buldočí
držka Briana Thompsona (Stalloneho kladivový protivník z Cobry, zabiják
z vyskakovací jehlou z Akt X, etc.), který tady hraje - jak jinak - záporáka.
Děj je víceméně stejný jako v jedničce, jen přibyly nějaké nové postavy, nějaké
staré byly vyřazeny (Johnny Cage umírá hned po úvodních titulcích), pár figur
hrají jiní herci (lorda Raydena a Sonju Bladeovou). Soubojová choreografie
zůstala na stejné úrovni, tj. na americký film výborná, na hongkongské poměry
průměrná. Ukazuje se ale, že to, co dělalo Mortal Kombat tak dobrým filmem,
byla režie. Anglický režisér Paul Anderson (v té době autor jediného filmu,
bezvýchodné sody Shopping) dostal první díl Mortal Kombatu jako svou první
hollywoodskou práci a opravdu se vytáhnul: napumpoval do řídkého děje koňskou
dávku videoklipové invence a napěchoval tam všechny režijní nápady a triky,
které mu vytanuly na sysli, pardon, na mysli. Pro dvojku už Anderson nebyl
k mání (dělal na kosmickém hororu Horizont události) a režie se chopil John
R. Leonetti. Sice se snaží, na správných místech zpomaluje, rychle stříhá a
kameru má nakřivo, ale jaksi to není ono. Lapidárně řečeno: největší rozdíl
mezi prvním a druhým dílem Mortal Kombatu je v režii. Zatímco Anderson měl
styl, kreativitu a švih, Leonetti nemá ani jedno a nedokáže se pohnout
z těžkopádného průměru.
Dolů šly také speciální efekty, ale jejich očividná
levná počítačovost tady vůbec - na rozdíl třeba od Spawna - nepůsobí rušivě,
k digitální poetice Mortal Kombatu docela dobře sednou. A tak jediné, co si i
v sequelu zachovalo vysoký standard, je soundtrack, který navazuje na skvělý
výběr z jedničky (Gravity Kills, KMFDM, Psykosonik, Orbital, Sister Machine
Gun, Napalm Death - co skupina, to pecka, koneckonců, přiznám se, že i teď,
když píšu tuto recenzi, mi ve sluchátkách sviští Utah Saints Take on the
Theme from Mortal Kombat) neméně elektronicky vypečeným druhým dílem (opět
KMFDM a Psykosnik, dále Juno Reactor, Megadeath, Scooter, Manbreak). Čili
celkově: zatímco první díl Mortal Kombatu byl silný nadprůměr, dvojka spadla
někam do standardního bojového béčka. I to se stává. Co jste čekali? Krevety?
MORTAL KOMBAT: ANIHILLATION, USA 1997. Režie: John R. Leonetti. Hrají: Robin Shou, Talisa Sotoová, Brian Thompson, Sandra Hessová, Lynn Red Williamsová.
Štěpán Kopřiva