Z tzv. trojlístku hollywoodských bestselleristů (kam kromě něj bývá ještě řazen John Grisham a Tom Clancy) je Michael Crichton nejúspěšnější -- jeho jméno se díky Jurskému parku stalo tak betonovou kasovní zárukou, že všechny romány, co napsal, už byly rozmáznuty na stříbrném plátně (nebo v nejbližší době budou: snímek Pojídači mrtvých v režii Johna McTiernana -- s Antoniem Banderasem v roli Ibn Fadlána a s Arnoldem Schwarzeneggerem jako šéfvikingem -- bude mít premiéru tento rok a pro ještě horký Aiframe, čerstvě vytažený z pece Crichtonovy lebky, se právě hledá režisér) a opominuta tedy nemohla zůstat ani Koule (Sphere, česky roku 1993 nakladatelství Svoboda-Libertas), kterou Crichton vyvalil v knižním formátu v roce 1987 a kterou se nyní, v roce 1998, rozhodl jako správný workoholický hovnivál dokutálet i pod nos filmových diváků; jako režiséra post si vybral přizpůsobivého (až amorfního) Barryho Levinsona (Pyramida hrůzy, Hračky, Spáči, Wag the Dog), o kterém se už při spolupráci na Skandálním odhalení (kde Levinson nahradil na vlastních názorech příliš trvajícího Miloše Formana) přesvědčil, že ho coby výkonný producent dokáže utáhnout na vařené a z nosu čerstvě vytažené nudli -- navíc Crichton má v Hollywoodu takovou pozici, že si mu těžko někdo dovolí výrazněji hrábnout do předlohy (kdyby to udělal, Crichton by s ním tvrdě vyběhl jako tenkrát s Formanem), což je problém číslo jedna, protože už románová Koule je hodně hustá blitka (nechápejte mě špatně, Crichtona čtu rád, myslím si, že Kmen Andromeda, Kongo a Čtyři klíče jsou bravurně naservírované technothrillery -- i když použít toto označení i na knihu odehrávající se v polovině devatenáctého století je trochu zvláštní -- takže tvrdit, že je Crichton špatný psavec by byl nesmysl, stejný nesmysl jako tvrdit o mně, že používám moc dlouhé věty, ale Koule je ta nejodfláknutější crichtonovka, jaká si kdy navlékla mundúr z tiskařské černi, tak to je), neboť Crichton ve snaze zasypávat čtenáře (a teď i diváka) novými a novými zvraty volí taktiku "králík z klobouku" -- pochopitelně na úkor čistého vypravěčského stylu a logiky děje a v silný prospěch chaosu a čtenářovy/divákovy zmatenosti, protože za chvíli už není jasné, který z těch nových efektů, které autor furt do story plácá (stroj času, záhadná koule, mimozemská inteligence, útočící podmořská zvířena, vyvražďování vědců psychopatem) je vlastně tou hlavní osou, kolem které se má příběh točit -- k tomuhle způsobu vyprávění, jenž ze všeho nejvíc připomíná slepou kanonádu střelivem namátkou vybraným v muničním skladě SF, si připočítejte docela nezvládnutou režii (problém číslo dvě) na půdě SF thrilleru debutujícího Levinsona, kterému dělá problémy i elementární budování napětí, Dustina Hoffmana, jenž se zoufale snaží hrát a bohužel nemá co (navážet se do Sharon Stonevé by bylo velice levné, takže to neudělám, v její roli by působila dementním dojmem třeba i Linda Fiorentinoová -- a že ta NIKDY nepůsobí dementním dojmem), osekání brutality až na samou hranici nepřehlednosti (smrt Petera Coyota není vůbec vidět a to, že je mrtvý, se divákovi definitivně potvrdí až po dalších dvaceti minutách, kdy dějem propluje jeho mrtvola), a snímek se vám doslova před očima změní na izolované chuchvalce rozčvachtané filmové protoplazmy, jejíž tvar připomíná dokonalý tvar koule jen v tom smyslu, že takhle nějak by koule opravdu mohly vypadat, kdyby si někdo stokilový v okovaných botách udělal z vašeho rozkroku trampolínu -- koneckonců, pocity, které byste přitom zažili, by nebyly tak vzdálené těm, které zakusíte, pokud se vypravíte na Kouli, to mi věřte.
SPHERE, USA 1998. Režie: Barry Levinson. Hrají: Dustin Hoffman, Sharon Stoneová, Samuel L. Jackson, Peter Coyote.
Štěpán Kopřiva