OD SOUMRAKU DO ÚSVITU
Quentin Tarantino. Robert Rodriguez. Jména, která každého člověka, který se jenom trochu otřel o svět filmu, zelektrizují stejně jako posezení na elektrickém křesle. Pokud patříte k těmto šťastlivcům, kteří propadli kouzlu raketových dialogů, dějových přesmyček, hamburgerových chvalozpěvů a odvázané brutality v Gaunerech a Pulp Fiction a kteří byli zasaženi zběsilou vizuálností, ironickou krvavostí, mexickými chvalozpěvy a bleskostřihem El Mariachiho a Desperada, máme pro vás nějaké dost dobré zprávy.
Tarantino a Rodriguez se konečně spojili (Tarantinovo herecké hostování v Desperadovi nebereme jako spojení) a natočili film, který se jmenuje Od soumraku do úsvitu. Všechno začíná jako typická tarantinovská gangsterka: masakrem. Dva gauneři v černých oblecích, bratři Seth a Richie, vystřílí obchod a zdrhají - kam jinam, než k mexické hranici. Cestou zajmou rodinu baptistického pastora a s její pomocí se dostanou do přičmoudlé země zaslíbené ("Kam se chcete dostat?" "Do Mexika." "A co je v Mexiku? " "Mexičani."). Tam zapadnou do putyky Ceckatý tornádo, aby tam ve víru koz strávili noc. Netuší však, že dožít se úsvitu nebude tak jednoduché. Neboť personál Ceckatýho tornáda provádí hostům hustší věci než jsou ty rozverné kulišárny s házením popelníků po zákaznících a močením do piva. Všichni v tomhle baru jsou totiž upíři. A pořádně hladoví. Ale tentokrát narazili na opravdu tvrdé krevní konzervy.
Pro rigorózní uctívače Quentina Tarantina bude Od soumraku do úsvitu zřejmě trpkým zklamáním. Briskních pulpových dialogů je tu řídce (nepočítáme-li výborný otvírák o mongoloidovi a burisonech) a složité dějové konstrukce předcházejících filmů nahradila jednoduchost příběhové úsečky (asi je to tím, že se jedná o Tarantinův první scénář, po letech vytažený ze šuplíku). Samostatným bodem je zvrat, který překlápí temnou gangsterku (takhle nějak by asi vypadaili Takoví normální zabijáci, kdyby je Stone tak nezkurvil) do rozjařeně béčkového krváku a dělí tak film na dvě nesourodé části, které nezávisle rotují vedle sebe, aniž by je do konce cokoliv propojilo. Je taky zajímavé, že videomaniak Tarantino, který viděl bilióny hororů, zapomněl na zásadu "to nejlepší na konec". Hned v prvním kole nasadí on a Rodriguez tak pekelné splatterové tempo, že vyplácají všechny trumfy (a padouchy) a na závěr už jim zbyde jen vějíř nízkých karet. Což u takových dvou profesionálních popkulturních pokeristů šokuje. Takže to, co by se u každého jiného filmu jevilo jako finální těžká soda, se tady krčí ve stínu předcházející smrště. Tímhle vším ale rozhodně nechceme říct, že by Od soumraku do úsvitu byl nějaký potrat. Je to zábavné, je to brutální, je to výborně obsazené a skvěle natočené (Rodriguez nezklamal a se ctí prošel výcvikovým kursem na Predátora 3). Pokud se dokážete oprostit od pocitu, že máte právo od těhle dvou čekat kult a nic méně a pokud přistoupíte na hru s vybuchujícími hlavami, dřevokůlnou sbíječkou a popcornem opékaným na hořícím chlápkovi, budete se bavit stejně dobře jako my.
FROM DUSK TILL DAWN, USA 1996. Režie: Robert Rodriguez. Hrají: George Clooney, Quentin Tarantino, Harvey Keitel, Cheech Marin, Salma Hayeková.
Jiří Pavlovský, Štěpán Kopřiva