ITALSKÝ MISTR HRŮZY OPĚT MEZI NÁMI
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se v Itálii naplno rozjel žánr zvaný gore. Jeho poznávacím znamením bylo naturalistické zobrazování početných bizarních smrtí s důrazem kladeným na vynalézavou brutalitu a extrémní krvavé efekty. Režijní elitu tvořila jména jako Dario Argento, Mario a Lamberto Bavovi a především Lucio Fulci - režisér, v jehož filmech se můžeme setkat s detailními záběry na vrták prokousávající se lidským mozkem, na dívku zvracející vlastní vnitřnosti, na žiletku nořící se do měkkého sklivce oční bulvy nebo na velké chlupaté pavouky vykousávající z úst oteklý jazyk.
Ale nepřiměřená krutost Fulciho filmů není samoúčelná. Pomáhá navozovat působivou atmosféru, jež útočí na divákův nejnitěrnější strach - strach z fyzické bolesti. Syrovost v halucinogenním balení vyleptává na naše sítnice obraz násilného světa, z něhož není úniku. Zlo není centrováno, není vázáno na jednu osobu či věc - jak je tomu u většiny světové hororové produkce - ale je jím nasáklé celé Fulciho univerzum. Hlavní postavy dezorientovaně krouží labyrintem děsivých situací, vystavováni útokům ze všech stran, neschopni pochopit smysl toho všeho. Přes zběsile chaotickou dramaturgii má divák pocit pevné struktury pod houbovitým tělem děje, stejně jako u Davida Lynche tuší hrůzný vnitřní řád.
Takový je i "Dům u hřbitova", typický kousek z Fulciho makabrického repertoáru, z něhož jsme měli možnost u nás zatím shlédnout například proslulou zombiárnu "Páter Thomas" či neméně slavný thriller o kvákajícím masovém vrahovi "Rozparovač z New Yorku". Story "Domu u hřbitova" se rozbíhá klasicky: mladí manželé s malým dítětem si pronajímají dům s nechvalnou pověstí, která se s přibývajícími minutami mění v drsnou realitu. Fulci si s divákem hraje jako kočka s myší - bizarní situace kombinuje s prodlužovanými stigmaty přicházejího zla. Divák je ve střehu, zbaven standardní hororové šablony a s vědomím, že Fulci je schopen všeho. Po paranoidních náznacích přichází útok, jako vždy vedený v té nejkrvavější rovině, aby nakonec uvolnil místo mysticky nejednoznačnému závěru.
"Dům u hřbitova" je horor neukotvený v našem světě, ale přesto je mu znepokojivě blízký. Film, který krví smazává hranice reality. Natočený charakteristickým Fulciho rukopisem poskytuje krev i výborné nápady. I obdivovatel italského gore Quentin Tarantino tvrdí: "Dům u hřbitova je velká zábava, je tam skvělá sekvence, ve které je hlava dítěte monstrem přitisknuta na dveře, které se z druhé strany snaží rozsekat nic netušící otec sekerou." Jestliže je současný trend žánru hrůzy je označován za pop-horor, je "Dům u hřbitova" death metal.
Jiří Pavlovský, Štěpán Kopřiva