DRAČÍ SRDCE
Zvu vás na malou procházku po hřbitovech. Projděme bez povšimnutí kolem zetlelých lidských koster, i pohřebiště domácích mazlíčků nechme za sebou a vstupme do toho nejděsivějšího ze všech umrlčích rejdišť - hřbitova filmů. A tam už snadno, podle přiložené mapky, dojdeme do úseku s lapidárním názvem fantasy. Zatímco v literatuře se přisluhovači tohoto žánru rozpínají způsobem, za který by se styděli i úderníci z gestapa, ve filmu tenhle žánr už dávno zdechl na divácký nezájem. Jen si prohlédněte jména na náhrobcích: Barbar Conan, Excalibur, Willow, Pán prstenů, Temný krystal, Labyrint - názvy těchto fláků jsou už zarostlé mechem a optimistický vzhled nedodá ani pár desítek narychlo stlučených béčkových křížů kolem.
Zdevastovaný vzhled fantasy hájemství je způsoben i tím, že tento žánr vyžaduje dvě věci - triky (a při vyslovení tohoto slova se okamžitě tvůrcům zjeví v sírných výparech studiový účetní s nesouhlasným výrazem vytepaným do tváře), nebo fantazii (a té je ještě míň než peněz).
Ovšem poslední dobou se přece jen něco změnilo. Díky počítačům jsou dnes triky cenově dostupné i rozvojovým firmám, o těch větších ani nemluvě, a na těch se dá leccos postavit. A tak se může stát, že v prázdnotě je náhle slyšet být srdce. Dračího srdce.
Tvůrci filmu Dračí srdce vyrazili jedné bouřlivé noci na výše zmiňovaný hřbitov, vykopali pár hrobů a z nalezených orgánů sešili staronový příběh s pár originálními stehy. Pak hromosvodem značky ILM oživili tělo pořádnou dávkou triků. A fantasyho (neplést si s Fantozziho) monstrum ožilo. A teď přijde to zklamání. Nevrhlo se na svého stvořitele a nezačalo ho rdousit, ani netrhalo vesničanům nožičky, zkrátka nedělalo nic zábavného. Jen se tak plaše prošlo po okolí, s nesmělým výrazem se předvedlo okolnímu světu a zase zmizelo v temnotě laboratoře. Zkrátka žádný odvaz, nic o čem by se ještě léta po hospodách vyprávělo.
Story? Prosím, tady je. Rytíř Bowen nemá rád draky. Má na ně pifku od té doby, co se z jeho mladého královského svěřence stal po implantaci poloviny dračího srdce ještě větší parchant, než byl jeho otec - a ten v tom měl téměř padesátiletou praxi. Bowen nechce uznat, že chyba by mohla být v charakteru jeho odchovance a klade si cíl zabít (za slušný obnos v hotovosti, šeky nebere) každého příslušníka dračího plemena na kterého narazí. A daří se mu to dobře. Tak dobře, že na světě zůstane už jen jeden jediný drak. A ten nebude tak jednoduchý oříšek, zvláště proto, že ten poslední má velký dar přesvědčování a jeden výborný argument: Čím bude Bowen vydělávat peníze až už na světě nebude žádný drak? A tak se spolu nakonec dohodnou a zrodí se jeden malý podvod (komu se při filmu vybaví povídka Drak a Jiří, vybaví se mu správně). Ovšem tenhle "začátek jednoho pěkného přátelství" se musí v souladu s filmovými zákony nutně dostat do konfliktu s řáděním mladého krále a musí dojít na pořádný závěrečný souboj.
Příběh jako dělaný k odpálení rakety diváckého nadšení až někam na oběžnou dráhu. No a tady nic. Průměr. A přitom je tu tolik plusů. Mezi největší klady patří triky z dílny ILM, díky kterým ožilo mýtické dračí stvoření (mající šarm a skotský přízvuk Seana Conneryho). Přestože je z draka cítit počítačová umělost, je to jen slabý závan, neboť ILM je pořád elita a to co dělá je vždycky perfektní. Za další toto atypické buddy movie tlačí vzhůru špičkový Dennis Quaid (Vnitřní vesmír, Správná posádka, Great Balls of Fire) v hlavní roli zahořklého rytíře Bowena a samozřejmě už zmiňovaný Connery jako hlas draka. Ostatní herci - včetně záporáka a rozplizlé hrdinky - jsou jen křoví, kterým se musí divák s odporem prodírat. A do třetice je tu scénář, který je sice postaven na klasických schématech točících se kolem importované revoluce a boji proti zlému tyranovi, ale několik příjemných zvratů vždycky lehce pošťouchne klimbajícího diváka. Jen je smůla, že se většina dějových přesmyček shlukuje na začátku aby se s přibývajícími minutami rozředila do totální klasiky.
A teď opačná strana na které jsou naloženy balvany záporů. Tím nejobrovitějším je režie Roba Cohena. Není špatná, to vůbec ne, je jen bezvýrazná a mdlá jako svačina v domově důchodců. Fantasy filmy se dožadují impozantnosti a velkoleposti víc než Romové podpory a tenhle svým pojetím připomíná spíš českou televizní pohádku. Takhle jen divák vzpomíná, jak perfektně tyhle scény vypadaly v jiných filmech a u jiných režisérů.
Výsledný dojem? Ani zklamání, ani odvaz - plichta. V případě Dračího srdce dávám spíš palec nahoru. Ale jen tak docela málo. Rozhodně nehrozí, že bych si o něj při prudkém kýchnutí vypíchl oko.
DRAGONHEART, USA 1996, Režie: Rob Cohen. Hrají: Dennis Quaid, Sean Connery (pouze hlas).
Jiří Pavlovský