Někdy si připadám jak kanárek v kleci. Ten kanárek, kterého sebou brali horníci do šachet, aby odhalil přítomnost jedovatých plynů tím, že chcípne. Stejně jako on, vyrážíme mi kritici do premiérových kin, abychom za cenu svých životů varovali nic netušící civilisty před jedovatými filmovými pšouky. Jakákoliv propast pro nás není dost hluboká. Jsme schopni udělat cokoliv, nořit se do páchnoucí sloje italských komedií, nechat se zrapovat černošskými agitkami, či vystavit se intošskému běsu evropských vykopávek. Jsme dokonce ochotni jít i na Boguse. Jsem jeden z mála šťastných, kteří tohle peklo dokázali zatím přežít, ale u Boguse jsem měl k totálnímu a bolestivého chcípnutí v drtivém náručí nudy zatraceně blízko.
Není moc věcí, při kterých by dospělý muž řval hrůzou a odporem. Určitě jich není víc než pět. Ve filmu Bogus jsou hned tři z nich: Malé, cvalíkovité dítě, uvědomělá černoška a Francouz. Tenhle ďáblův triumvirát by dokázal zničit i poměrně slušný film - natož takový hrozný paskvil jako Bogus. Bogus měl být původně oslava dětských snů a skončil jen jako oslava scenáristické neschopnosti. Měl to být epos o důležitosti fantazie v životě a na místo toho zbyl jen ukázkový příklad, že i lidé bez fantazie se mohou ve světě uplatini a že mohou dokonce i natáčet filmy. Hlavním hrdinou Boguse je malý kluk, který je po smrti matky odvezen k pedantické černošské příbuzné. Aby se nějak vyrovnal s přechodem z barevného světa cirkusu do šedého průmyslového města, vymyslí si na pochodu neviditelného přítele zvaného Bogus. S ním pak má - podle mínění producentů - prožívat dobrodružství trumfující řádění Mary Poppinsové či Petera Pana. Ha ha ha.
Když se řekne "Neviditelný přítel" každého napadne hned pár desítek gagů a trapasů vyplývajících z komunikace s někým, koho ostatní nevidí. Není třeba velké fantazie, tohle téma je už zorané v tisících filmech vybudovaných na podobném základě - Vnitřní vesmír, Harvey, Tak už dost Frede atd. A to ani nemluvím o kvantu duchařských verzí v čele s Duchem a seriálem Randall a Hopkirk, prostě zásobárná naolejovaných gagů čeká, jen si z nich vybrat. Ve snímku Bogus není využitý ani jeden. Je to humoruprostý film na nějž klidně můžou jít i lidé u nichž by pousmání vyvolalo mozkovou embolii. Jeden příklad za všechny: Pokud někdo fakana vidí jak hovoří do vzduchu, jen se ho suše zeptá s kým že to mluví a on odpoví mongoloidně "S nikým". A šlus. Tato scéna se navíc do filmu vrací s pravidelností hodinového kyvadla a doráží zbytky vnímajících diváků.
Herci? Mastná hromada špeku slyšící na jméno Gerard Depardieu se vtělila do role ideálního klukovského kamaráda. Upřímně řečeno i Andrej Čikatilo mi připadá jako vhodnější partner pro dítě než tenhle robusní Francouz. Světy fantazie, do kterých velký tlusťoch bere malého tlusťocha, jsou zábavné asi jako přednáška o bezpečnostní práce a vzrušující jako striptýz v domově důchodců. V podstatě jen pobíhají lesem a šermují klacíky - což se dá v pohodě zvládnout i bez neviditelného přítele. Vypadá to, že Depardieuovi se zasekl zip u postavy dobráckého hromotluka a patrně už zůstane v tomhle ohozu navždy. Whoopi Goldbergová zase vyfásla roli pragmatické obchodnice, kterou soužití s Bogusem navrátí ztracený svět fantazie, což je v pojetí tvůrců filmu stejně příjemné jako comeback příušnic. Nikdy nebyla příliš hezká a v Bogusovi už člověk začíná pochybovat, že její rodiče pocházeli z lidského druhu. No a do třetice je tu malý harant, jeden z nejodpornějších dětských herců, který se s výrazem zašlápnutého křečka kymácí filmem a papouškuje to své "S nikým." Nejen, že je zásadově odporný, ale ani neumí hrát a to je v zemi s takovou spoustou kvalitních dětských herců docela překvapující.
Starý režijní matador Norman Jewison (Jesus Christ Superstar, V žáru noci, Šumař na střeše) zůstal stylem vyprávění někde v sedmdesátých letech a i díky tomu se Bogus vleče jako postřelený slimák. Popisný styl se už dneska nenosí, zvláště když Jewison rozpitvává věci, které jiní tvůrci dokáží vystihnout vteřinovou zkratkou. Jen půlhodinu musí divák čekat než prckova matka zaklepe pneumatikami a tím odstartuje hlavní příběh. To ovšem neznamená, že by se děj poté zrychlil. Šinoucí se snímek není oživen jediným nápadem, jediným originálním zvratem, ba dokonce ani tolik používané počítačové triky neuklidní divákovo oko. Chtěls jít na film o malém dítěti? Tak trp, zasloužíš si to.
Bogus opravdu nestojí za vidění. Nestojí ani za slyšení. A být vámi, ani bych k němu moc nečichal.
BOGUS USA 1996, Režie: Norman Jewison. Hraji: Whoopi Goldbergová, Gerard Depardieu, Haley Joel Osment.
Jiří PavlovskýRM