Zdálo by se, že natočit film o smrti je ten nejskvělejší mediální nápad od chvíle, kdy paní Bobbittová v záchvatu náhlé inspirace popadla do ruky žabikuch. Na rozdíl od ostatních věcí, o kterých se točí filmy a které naprostá většina z diváků ani jednou ve svém životě nezakusí (plavba na Titanicu, kosmická přestřelka za kniplem X-Wingu, sex, pěchování si vysokofrekvenčně upraveného špenátu smíchaného s podpažními chlupy Hany Zagorové do nosních dírek), chcípnutí je věc, kterou si každý dříve či dříve vyzkouší na vlastní kůži a tudíž by ho to mělo zajímat.
Až potud to byla celkem správná kalkulace a zaslouží si potlesk, plácání po chrbátě, decentní ovace, decentní ovoce, připíjení na úspěch, exování broskvové vodky, ožrání se jako prase, zvracení do výstřihu vedlesedící hnujdy, vytuhnutí a mrákotné probrání se na konečné tramvaje číslo 24 ve 3:48 v noci. Nápad, který se z toho vyplazil, se také na první pohled nejevil jako kandidát pro marketingovou popravčí četu: Smrt už má plné zuby mávání kosou a rozhodne si vzít menší urlaub a přijít na to, co vlastně lidé na tom životě mají, že se jim ho nechce opustit, i když ona jim nabízí zdrama projížďku v Moodyho vyhlídkovém vláčku (pravda je, že se většinu času jede tunelem).
Bylo rozhodnuto, že smrt bude hrát Brad Pitt (aby na to chodili lidi) a člověka, který ji má na jazyku, Anthony Hopkins (aby byl ve filmu nějaký herec). Režie se chopil Martin Brest, osvědčený hitmaker let osmdesátých (Policajt v Beverly Hills, Půlnoční běh), který poznal, že nestačí tempu akčních komedií let devadesátých a přeškolil se na "drama ze života" (Vůně ženy), do kteréžto kategorie spadá i snímek Seznamte se, Joe Black. Někde tady, v žánrové lokaci, lze už vystopovat rýsující se kořen hlavního problému -- ale nepředbíhejme.
První dvě hodiny se ještě docela dají. Smrt si oblékne tělo čerstvého Mrteffsona Pitta (jeho počítačově efektní exitus představuje jedinou režijní vychytávku ve filmu, jinak se Brest drží důsledně u země a volí "neviditelnou" režii s "prostorem pro hereckou akci") a dá Hopkinsovi, kterému na chlopeň uctivě klepe infarkt, ultimátum: "Koukej bonzovat, v čem spočívají ty tzv. krásy života, dědo. A snaž se, jakmile mě to přestane bavit, jdu zpátky do záhrobí a tebe beru s sebou." (To je pochopitelně volná interpretace, Pitt to řekne daleko kulantněji a daleko blonďatěji.) Z toho je vyšťaveno pár snesitelných humorů na téma "ufon mezi námi".
Pak se smrt zabouchne do Hopkinsovy dcery (hraje ji Claire Forlaineová -- ruská milicionářka z Policejní akademie 7: Moskevské mise a nevěsta, která řekne své "ano" v zábavním parku Universalu "na tom místě, kde Čelisti vynořují z vody" z Flákačů), ona do něj, fotr je proti, atakdále. Zkrátka, poslední hodina už se vážně docela hustě táhne, zvlášť, když nastane Velké Objímací Finále a všichni se začnou objímat a bulet (konkrétním počtem neposloužím, přestal jsem to počítat u šestého obejmutí). Příběh defintivně zabředne do sirupovitého močálu romantického dramatu a do želé mudrlantských kydů o smyslu života, přičemž si to šine tou nejpomalejší možnou rychlostí. Slaďákoidní happy end pak divák přijme s nadšenými výkřiky, protože je to neklamný signál, že závěrečné titulky nejsou daleko. Objektivně vzato, jistě se najde někdo, zřejmě někdo ženského pohlaví, koho lehce bizarní love story smíchaná s melancholií konce života ukojí. Ovšem vzhledem k tomu, jak rychle film prohučel kinařským toptenem ve Spojených státech, těchto lidí asi moc nebude. Já osobně jsem se nudil víc než na Dobrém Willu Huntingovi. Jestli chcete, berte to jako doporučení.
SEZNAMTE SE, JOE BLACK, USA 1998. Režie: Martin Brest. Hrají: Brad Pitt, Anthony Hopkins, Claire Forlaineová
Štěpán Kopřiva