HERECKÉ ČERNÉ DÍRY
Černé díry: i když by tomu název mohl nasvědčovat, nebudeme tu rozebírat tělesné přednosti Lindy Blairové, Traci Lordsové
nebo Julie Strainové. To až někdy jindy a v jiném časopise. Teď se budeme zabývat herci, jejichž jména nezáří na hvězdné
mapě Hollywoodu oslnivým jasem supernov áčka a jejichž ruce se asi nikdy nezaboří do betonu před Čínským divadlem.
Spatříte je pouze při maximálním napnutí zrakového svalstva jako temné skvrny mezi hvězdami daleko od středu Galaxie.
Díky námaze vynaložené na objevení, pojmenování a vyhledávání má béčkový digger ke svým hercům mnohem důvěrnější
vztah než normální divák k filmovým stars, kteří jsou mu servírovaní na stříbrném podnose a jejichž jména se na něj valí ze
záhlaví plakátů. Proto také bude výčet herců v tomto dílu tvrdě subjektivní - jestliže jsme v předchozích částech alespoň
předstírali nadhled a objektivitu, dnes se toho nedočkáte.
Černé díry: béčkaři, kteří s lačností vesmírných tasemnic hltají každou roli v dosahu jejich čidel. Prezidentem těchto žroutů
byl holohlavý ďábel Donald Pleasance, jenž má ve svém žaludku přes stosedmdesát rolí, většinou padouchů či šílených
vědců. Z obrovského žoku postav jmenujme jen nejznámější: neúnavý psychiatr stíhající stejně neúnavného masového vraha
Mika Myerse v sérii Halloween, selhávající součástku v antiutopické mašinérii THX 1138 nebo Blomfelda v bondovce Žijete
jen dvakrát (role, kterou původně hrál Jan Werich!). Ovšem většinu svých sil napřel do oblasti filmu značně vysmahlé úrovně
- v Jestli se rozzlobíme, budeme zlí tvrdošíjně přakáží Velkému Budovi a Mrštnému Terencovi, zazářil jako opilý hledač
pokladu v kultovním filmu naší generace Souboj o poklad Yankee Zephyru a v Americkém tygrovi se dokonce změnil v
ďábelského čuníka. Bohužel Pleasance letos na jaře zemřel, ale takového člověka nemůže zastavit ani smrt - určitě na
nebesích drtí pod režijním vedením archanděla Gabriela už nejméně desáté béčko. V Pleasancově stínu zůstavá klan rodiny
Carradinů účinkující také v imponujícím množství dreku typu Válečníků duny, Ochránce zvířat nebo Eliminátora.
Černé díry: zborcené hvězdy - herci, kteří na vrcholu své prvoligové kariéry udělali sérii chybných kroků, jež odstartovala
střemhlavý sešup až dno hereckých příležitostí. Svými kdysi slavnými jmény teď v nepřehledných béčkových blatech lákají
nezkušené diváky do těch nejsmrdutějších zákoutí drekových bažin. Jde hlavně o dinosaury zaniklých dob, pro které se v
Novém Hollywoodu nenašlo místo - Peter O´Toole, Omar Sharif nebo Anthony Quinn. Pravděpodobně nejtvrději dopadl
falešný hráč Lee ze Sedmi statečných, Robert Vaughn, jenž na sklonku své kariéry pokouší sulcovité čtyřicetileté školačky
pod režijním vedením obskurního Freda Olena Raye v již zmiňované Čarodějnické akademii a dělá v Renegátovi křoví
Terenci Hillovi. Oklikou přes bělovlasé padouchy (Star Trek Generations, Tank Girl) se vrací Malcolm McDowell, v mládí
slavný Alex z Kubrickova Mechanického pomeranče. Což dokazuje další zákon - ani v béčku se výrazný herecký typ neztratí
a vždycky má šanci na comeback. I tak bleskurychle zhaslá hvězda, jakou je Mark Hamill (pro naprosté ignoranty - Hvězdné
války) se po psychopatických protivnících třetiřadého supermana Flashe nebo Michaela Dudikoffa škrábe nahoru jako
Jokerův hlas v novém animovaném Batmanovi a přes monitor počítače (hlavní hero games Wing Commander III a IV a skvělý
padouch Riftburger z Full Throtla). Ovšem některým je to srdečně jedno - Rutger Hauer (android Roy v Blade Runnerovi)
seká jednu roli za druhou, aniž by nějak projevoval sebemenší zájem o řízení své herecké kariéry.
Černé díry: neviditelná síla nezmapovaných teritorií, pravověrní béčkaři s občasným hostováním o patro výš. Honosí se
výraznou fyziognomií či svébytným hereckým projevem, který bývá k filmu přibalen jako bonus. Ve filmech typu Studený
jako kámen nebo Nejlepší přítel člověka překvapí starý známý tvrďák Lance Henriksen (Bishop z Vetřelců, dále třeba
Terminátor, Živý terč, Rychlejší než smrt), divák řve nadšením, kdykoliv zahlédne výbojnou bradu Bruce Campbella (Ashe z
Evil Deadu I-III), ať už je to v Maniac Copovi I, II, v Slunce, úsvit upíři nebo v podobě závěrečného joku Darkmana, divák
upadá do exatického kómatu pokaždé když popatří na robustní žvýkací svaly Roberta Z Dara - titulní postava série Maniac
Cop, únosce dětí ve zrůdné Legendě o Vlčí hoře, v níž se proti němu spolčí mrtvý Indián se smečkou béčkových Culkinů a
epizodní štěk v Tango a Cash ("Toho znám, ten hrál v Barbaru Conanovi," vyřizuje si jeho prostřednictvím Sylvester Stallone
účty se svým konkurentem Schwarzeneggerem), divák zaslzí a vzpomene na agenta FBI Alberta Rosenfielda, jakmile spatří
nakvašeného Miguela Ferrera jako padoucha v pseudobondovce Royce, jednu z obětí kopie vetřelce v Deep Star Six a
jediný důvod proč vidět blitkózní kingovku Poslední boj, divačky pociťují ochranitelský pud k zakřiknutému slušňákovi
Jeffreymu Combsovi, než zjistí, že mají před sebou fanatického oživovače mrtvol Herberta Westa ve filmech Re-animátor a
Nevěsta Re-animátora, unaveného felčara alkoholika v bandovce Hrůzy z podzemí nebo člověka, který hraje v ďábelském
septiku trashového Freda Olena Raye Phantom Empire, divák je hypnotizován ještěrčím profilem formanovského Jeffreyho
Jonese - vědec posedlý mimozemšťanem v Howard the Duck, jako jeden z hlavní dvojice v komedii Máma a táta zachraňují
svět zachraňuje svět, satelitní Satan v Ďábelské frekvenci, divák se znečišťuje hrůzou, když na to na něj Brion James rozbalí
se svým vyšisovaným obličejem a skobovitým nosem třeba v Blade Runnerovi, Mém nepříteli nebo v jedné z mála kladných
rolí v Hongkongu 97, divák Michael Bronec vyje nadšením při pohledu na USČ Pata Moritu v Karate Kidovi I-IV či v
bombastické sidarisovce Zabij nebo zemřeš. Bohužel už nám nezbývá místo, abychom se zmínili o takových béčkových
záporácích jako Billy Drago, Julian Sands, Michael Ironside nebo Gary Busey, o neohrožených klaďácích typu Michaela
Biehna, Petera Wellera, Roberta Hayse a Marka Singera, zkrátka o stovkách dalších béčkařů.
Nepokoušeli jsme se o systematické mapování terénu béčkového filmu, spíše by to měl být jakýsi cukřík, za kterým
odvážlivci radostně vykročí na svou béčkovou odysseu s vědomím, že nejsou sami. Bičem jím bude sledování dreků, na něž
při své pouti narazí. Ale nezoufejte a vydržte - vždyť jak praví Stephen King ve svém Dance Macabre: "Když jde
(mainstreamový) filmový kritik na horor, nemá ani ponětí, na co se to vlastně dívá. Opravdový fan to ví - díky stovkám často
bolestných hodin strávených v kinech získal základní znalosti, které mu umožňují srovnávat. Skutečný filmový maniak je
sběratelem stejně jako stálí návštěvníci galerií a muzejí. (...) Není možné ocenit smetanu, pokud jste předtím nevypili mnoho
litrů mléka a je těžké docenit mléko, když jste předtím alespoň jednou nenarazili na zkyslou dávku."
Jiří Pavlovský, Štěpán Kopřiva
P. S. Ač to zní neuvěřitelně, nejsme vševědoucí a rádi přijmeme jakékoliv vaše objevy, informace, názory a dotazy. Nejlepší dopisy
budou slosovány a spáleny.