PRSA A DINOSAUŘI
Se stejnou úctou s jakou kamera vzhlíží k třesoucím se ňadrům domorodé oběti, stejně přistupuje béčkový digger k dílů Jima
Wynorského (Deathstalker II, Hard to Die, Návrat muže z bažin, Obchoďák smrti) a Freda Olena Raye (Upír z Beverly Hills,
Biohazard, Hluboký vesmír, Hollywood Chainsaw Hookers). A jejich výtvory odvážní diváci shltávají rychleji než hladový a
plastikový tyranosaurus nebohého vojáka. Pokud bychom jejich filmy poměřovali vysokými estetickými a myšlenkovými měřítky
rozhodně by výsledný ortel nebyl nominace na Oscara a ani slova "docela dobrý" nejsou ta pravá pro charakteristiku jejich děl.
Pravda je na opačném pólu hodnotové stupnice. Jejich snímky mohou dokonce diváky s ušlechtilejšími představami o kráse
zdeptat tak, že uprchnou do nejvzdálenějšího kouta místnosti a tiše kvílíc se přikryjí kobercem. A teď si představte, že se ti dva
velikáni spojí.
Vojenská posádka na ostrově, který ovládají silikonové amazonky a umělohmotní ještěři (trikaři zřejmě zabavili hračky svým
dětem) a bojují střídavě o přežití a ukojení. Primitivními, ale dobře vyvinutými domorodkami jsou považováni za prorokované
zachránce, kteří je mají vysvobodit z ještěřího jha. To sice skrývá jisté výhody, ale na druhou stranu i některé závazky, alespoň co
se zabíjení saurů týče. Režie se chopil král superbéčka Jim Wynorsky a vytvořil něco co by se dalo nazvat "Jurský park potkává
Porkyho", zkrátka kozy a veleještěři. Zatímco jeho příteli Fredu Olenu Rayovi je celkem jedno kolik je ženě let a jak vypadá, jen
když se je ochotná svléknout, Wynorsky si přece jen trochu vybírá a tak je na dívky rozhodně příjemnější pohled než v Rayove
Čarodějnické akademii. Navíc má cit pro humor a tak za sebou kráčí kachním pochodem vtipy připravené s gagy úmyslně
"neúmyslnými".
Jiří Pavlovský