Začalo to tím, že Ellen Ripleyová byla úplně mrtvá. A když je někdo po smrti, zpravidla mu doktoři nedávají moc šancí, že si ještě někdy zahraje basketbal. Ale -- jak řekl kdysi jeden moudrý dvounulový chlápek -- nikdy neříkej nikdy. Zvlášť ne teď a tady: dvě stě let po konci třetího dílu, v armádní laboratoři kosmické lodi Auriga. V době, kdy klonování je běžný (i když ne moc legální) denní rohlík, na místě, které se nachází v zákony nepokryté oblasti za oběžnou dráhou Pluta. Vojenští specialisté se tady pochopitelně s (v pořadí už osmým) ripleyovským klonem nepatlají z nějakých trapně altruistických důvodů -- jde jim o vetřelcovské embryo, které dřímá pod pupkem téhle dávno exlé dámy. Absolutní zbraň je na dosah, stačí natáhnout ruku. Jenže když to vojenské mozkovny z U. S. S. Auriga udělají, tak jim -- jak už to tak ve filmech o absolutních zbraních bývá -- z natažené ruky zbyde jen kyselinou rozleptaný krvavý pahýl. Pandořina rakev se otvírá počtvrté a ničivá síla s protáhlou černou hlavou, vysunovací čelistí a rosolovitými slinami vyráží na lov. Ovšem tentokrát proti ní nestojí jen vojáci (kteří se okamžitě přepnou na zdrhací režim) či po zuby ozbrojení kšeftaři s hibernovaným lidským masem, ale také Ellen Ripleyová. Napůl člověk, napůl vetřelec.
Je bez debaty, že vetřelcovská sága je výjimečná nejen v žánru SF, ale i v kontextu světové kinematografie. Zatímco základním přikázáním totální většiny filmových sérií je "zahraj to znovu, Same" -- logická snaha zopáknout úspěšný model, každý z filmů o vetřelcích je úplně jiný a nedá se porovnávat se svými sourozenci. Vetřelec: Vzkříšení tuto tradici naplňuje do posledního filmového okénka. Není to ani horor jako Scottova jednička, ani akční film jako Cameronova dvojka, ani bezvýchodná depresivnost jako Fincherova trojka. Ostatně, už první zpráva o tom, že producenti David Giler a Walter Hill svěřili režii Jeanu-Pierrovi Jeunetovi, francouzskému tvůrci morbidně-poeticko-černohumorných kultů Delikatesy a Městečko ztracených dětí, jasně dávala najevo, že i tenhle Vetřelec bude zcela jiný než ti předchozí. A taky že jo. Přestože čtyřka nemá tak jasnou koncepci jako první Vetřelec a druzí Vetřelci (nejvýstižnější charakteristika by asi zněla "thriller s hororovými prvky říznutý akčním filmem"), nekoná se žádný radikální propad kvality do hlubin nudy a bředu. Scenárista Joss Wheldon (Toy Story) si dal záležet, aby v pravidelných intervalech atakoval diváka novými a novými nápady variujícími základní vetřelcovské téma (pokus o zkrocení vesmírných predátorů na bázi podmíněného reflexu, nový druh "lidského" vetřelce atd.) a především vnesl do celé série neočekávaný suchý humor, kterým jednající postavy (hlavně Ripleyová) komentují svou průseroidní situaci ("Hele, ty už ses s vetřelcema setkala dřív. Co jsi dělala?" "Umřela jsem."). Dalším a asi nejvýraznějším kladem filmu je Jeunetova atmosférická režie libující si v raimiovsky razantních kamerových nájezdech a bizarních záběrových úhlech. Jeunet už na předchozích snímcích prokázal, že mu nedělá problémy vytúrovat své vizuální obžerství do maximálních obrátek a nezklamal ani v případě naskakování do rozjetého vetřelcovského expresu -- scény jako honička s vetřelci pod vodou či skvěle natočená dekomprese, kdy vakuum vyluxuje z vetřelce střeva (nebo co to má) a rozhází je po celém blízkém vesmíru, se navždy zařadí do alienského kánonu. Navíc se díky řádně vystavěnému, poctivému americkému scénáři vytrácí ten pocit dějové rozbitosti, pocit, že celý děj je sled několika sice s maniakální obrazotvorností nasnímaných, ale izolovaných scén, který měl člověk u Jeunetových předchozích věcí. Vetřelec: Vzkříšení je tak dosud nejkompaktnějším -- a proto bych řekl, že asi i nejlepším -- filmem Jeana-Pierra Jeuneta.
Krátce poblekotám také o her cích: Sigourney Weaverová jako mýtizovaná superbytost je dost božská, stejně tak Ron Perlman coby tradiční halasící gorila a Brad Dourif jako lehce vyšinutý doktor Gediman, který ani uzavřen do vetřelcovského kokonu nedokáže skrýt radost nad tím, jak se mají jeho zabijáčtí oblíbenci pěkně k světu, nevýrazná je oproti tomu Winona Ryderová coby teroristka Call.
A celkové hodnocení? Tvůrcům se sice nepodařilo trumfnout Ridleyho Scotta nebo Jamese Camerona, ale -- ruku na srdeční orgán -- čekal to někdo? Vetřelec čtyřka je víc než důstojným pokračováním alienského eposu, ze kterého žádnému příznivci tohoto druhu mimozemské fauny nebude blivno. Lidé, co budou dělat pátý díl, budou muset zapnout invenci na plné pecky, aby nezůstali ve stínu Vzkříšení.
ALIEN: RESURRECTION, USA 1997. Režie: Jean-Pierre Jeunet. Hrají: Sigourney Weaverová, Winona Ryderová, Ron Perlman, Michael Wincott, Dominique Pinon, Brad Dourif.
Štěpán Kopřiva