Multipas! Třicet osm let od vstupu na svět skrz dělohu učitelky plavání, dvacet let od prvního kontaku s filmem skrz roli statisty, čtrnáct let od režijního debutu, černobílé postkatastrofárny Le dernier combat, sedm let od prvního mezinárodního hitu Brutální Nikita, ve kterém byla poprvé definována postava čističe, a tři roky od úspěšného amerického breaku Leon, ve chvíli, kdy dobyl Evropu i Ameriku a stanul na dosavadním Mount Everestu své kariéry, se nejvzývanější francouzský filmař současnosti Luc Besson naprosto utrhl z řetězu a za pomoci odrazového můstku rozpočtu se sedmi nulami se po hlavě vrhl do realizace projektu, o kterém snil už jako dítě. Pátý element. Mystický prvek, který zformuje čtyři základní živly -- oheň, vodu, zemi a vzduch -- do zbraně proti vesmírnému Zlu a který má podobu křehké rusovlasé dívky. Když toto stvoření propadlo střechou na zadního sedadlo taxíku a když se v jeho stopě přiřítili blikající policejní vznášedla, problémy pro bývalého vojenského speciála Krobena Dallase , který seděl za volantem zmiňovaného taxi, teprve začínaly. A jelikož se postupně do věci vložil sadistický magnát Zorg, mimozemští nájemní lovci, vřískající rozhlasový moderátor, vojenská tajná služba, azuritová operní pěvkyně a gigantická pulsující koule, hned tak neskončily.
Nejnovějšímu film Luca Bessona bývá vytýkáno ledacos, především silná amerikanizace a chabý scénář. Jako by se zapomínalo, že scénáře nikdy nebyly příliš silnou stránkou tohoto jinak fenomenálního filmaře a že to byl právě příklon k razantnímu "americkému" modelu vyprávění, který ho vynesl do jeho výsadního postavení. Celý problém s jednoduchostí scénáře Pátého elemntu je zřejmě v tom, že v minulých filmech dramaturgické nedostatky kryl styl volených žánrů (SF podobenství u Le dernier combat, špionážní noir Brutální Nikity či komorní gansterské drama v případě Leona), kdežto u Pátého elementu zvolená forma nedostatky neuhlazuje, ale naopak pyšně a radostně zvýrazňuje fosforeskujícím fixem neobarokní režie. Pokud bych měl styl Pátého elementu nějak definovat, asi bych použil označení akční SF komedie. Otvírák na způsob Indiana Jonese (s Lukem Perrym z Beverly Hills 90210 jako skicujícím akchitektem) je vystřídán nepokrytou poctou Blade Runnerovi (obsazení Briona Jamese), které se ovšem - ve chvíli, kdy hlavní hrdina v podání jako vždy přesného Bruce Willise ukryje před domovní prohlídkou tříčlennou vojenskou delegaci do ledničky, Pátý element nacpe do sprchy a jednoho kněze zastele do postele - zvrhne v regulérní komediální chaos, který s vydatným přikrmováním ze strany Garyho Oldmana, jenž si s gustem vystřihl svého prvního zábavného záporáka, vydrží až do závěrečné pointy ve stylu Jamese Bonda a s Korbenovou telefonickou matkou ječící na prezidenta Spojených států. Besson použil veškerý svůj talent, aby atakoval všechny divákovi smysly (bravurní režie využívající nepodstatných detailů k posílení komediální entropie, jedinečná zvuková složka, řvoucí barvy, kde převládá ostrá oranžová) - a programově rezignoval na vyvolávání nějakých hlubších emocí (svou nekompromisní přímočarostí mi dokonce Pátý element přijde třeba daleko méně americký než divácky brilantně vykalkulovaný černý doják Leon). Pátý element je bombastický, legrační, hlučný a barevný. Esence nespoutané akční zábavnosti.
PÁTÝ ELEMENT, USA 1997. Režie: Luc Besson. Hrají: Bruce Willis, Gary Oldman.
Štěpán Kopřiva