Prozatím poslední sbírka povídek z dílny Joa Haldemana vyšla v roce 1996 a zahrnuje jeho dílo z 90. let. Jak už je u podobných autorských sbírek zvykem, Haldeman provází každý příběh krátkým doslovem, ve kterém vysvětluje, kolik podkladů pochází z jeho vlastní zkušenosti a co ho vůbec k napsání té které povídky vedlo. Velmi zajímavá je i předmluva, ve které autor vydává část ze svých zkušeností nejen coby autora, ale i univerzitního profesora literatury. Sbírku uzavírá soubor čtyř básní, které vznikaly na přelomu 80. a 90. let. Čtenář si tak může dokreslit jeho obrázek o stránku poetickou.
Feedback (zpětná vazba) vzniká mezi malířem a jeho zákazníkem, který chce tímto způsobem vytvořit zajímavý obraz. Díky speciální látce a díky jakýmsi silovým oblekům známým z virtuální reality se umělec se svým klientem spojí v jedno tělo a pomáhá mu vést ty správné tahy štětcem. Občas se ovšem stane, že se někomu něco vymkne zpod kontroly. Lehce psychologická sonda do malířova svědomí dává tušit rysy, které se v širší míře objevily později v autorově románu Věčný mír.
Passages vypráví loveckou historku z podivné planety. Lovecký průvodce doprovází zámožného klienta na planetu, kde žijí jacísi podivní netopýři, kteří místo vysávání krve svou oběť stáhnou z kůže a potom stráví. Jedná se o velmi vzácnou trofej, protože se ji doposud nikomu nepodařilo získat. Zdánlivou pointu naznačuje sám autor, aby svůj příběh zakončil trochu jinak, než jak by se dalo čekat.
Kratičká Job Security sleduje očima přihlouplého hlídače na jakési odloučené observatoři postupné zhasínání hvězd. Postupné ovšem jen z hlediska Pozemšťana.
Jedním z vrcholů (oceněna Hugem i Nebulou) sbírky je novela The Hemingway Hoax, ve které se autor vyznává ze svého celoživotního koníčka - studia života a díla Ernesta Hemingwaye. Hlavní hrdina příběhu si pohrává s myšlenkou, že by se mohl pokusit napsat několik povídek, které se Hemingwayovi ztratily při jednom z jeho pobytů v Evropě v době, kdy ještě nebyl slavným spisovatelem. Zabránit se mu v tom snaží podivné bytosti žijící mimo naše rozměry, protože "nalezení" těchto povídek by vedlo k vážnému ohrožení života ve vesmíru. Autor už tak zajímavou zápletku ještě graduje praktickou nezničitelností hlavního hrdiny, k čemuž využívá teorii paralelních světů.
Images si pohrává s myšlenkou nenásilného sběru vzorků lidstva mimozemšťany. Z příběhu sexuálně úchylného režiséra (kterého k tomuto podivnému sexuálnímu životu nutí kosmetické důvody) nakonec vyplývá, že každá zrůdička si může najít sobě rovnu. A mimozemšťané - ti ať si klidně sbírají.
Beachhead vypráví o světě, jehož část je vězením, ve kterém skoro nikdo neví, z které strany pomyslného ostnatého drátu vlastně stojí. Selekce se provádí v poměrně raném dětství a pouze ti mírnější mají nárok na všechny vymoženosti moderní civilizace. Válečné scény s vyloďováním na pláži barvitě připomenou podobnou akci spojeneckých vojsk v Normandii tak sugestivně ztvárněnou Stevenem Spielbergem.
The Monster se věnuje možným psychickým následkům bojů v první linii. Voják z přepadového komanda působícího ve Vietnamu se stane svědkem útoku příšery, která rozsápá jeho dva spolubojovníky. Celou věc ovšem vidí jinak očitý svědek - vietnamský špeh, který má s tímto komandem přeběhnout k Američanům. Ten totiž za onu příšeru označí našeho hrdinu. Není jasné, kdo měl vlastně pravdu, a čtenář se o tom může domýšlet i po dočtení této psychologicky laděné povídky.
Poeticky laděná If I Had the Wings of an Angel popisuje život v mimozemské kolonii na jednom z asteroidů, kde je tak malá přitažlivost, že zde mohou lidé za určitých okolností i létat. Autor si pohrává s myšlenkou andělíčků-dětiček, protože tato možnost je odepřena lidem těžším než 45 kg. My se na celou věc díváme z pohledu dospívající dívky, která se musí s touto svobodou pomalu rozloučit. V doslovu se autor přiznává, že se jedná o nepoužitý úvod z trilogie Světy, kterou jsem zatím ještě nečetl.
The Cure se přidává k proudu příběhů pohrávajících si s krugerovskou myšlenkou živých snů. Hlavní hrdina je uvězněn ve snovém světě, kde mu hrozí nebezpečí smrti. Na první pohled se zdá, že hrdina je vláčen osudem, který ho nakonec vždycky dovede ke stejnému závěru, ať se snaží jak chce. Není to tak zcela pravda. I v tomto příběhu Haldeman ukazuje, že osudu je možno - alespoň trochu - poručit.
Graves je dalším autorovým ohlédnutím za Vietnamem. Tentokrát se se záhadou setkávají lékaři ohledávající mrtvoly v poli. V sugestivně napsaném příběhu si může čtenář prožít, jaké to taky může být ve válce v neznámé zemi. Tato povídka byla oceněna Nebulou.
Hugem i Nebulou je ověnčena None So Blind, ve které si autor spolu s hlavním hrdinou klade otázku: "Proč nejsou slepci geniální?", čímž jemně naznačuje, že by geniální být mohli. S myšlenkou využití "nepotřebných" částí mozku si pohrávali nejen spisovatelé, ale i vědci a lékaři. S možnými důsledky takovýchto změn se můžete seznámit ve druhém vrcholu této sbírky.
Jak už jsem psal v úvodu, knihu uzavírá čtyřlístek básní, které se vracejí k autorovým zážitkům z války, a ve kterých se nám zároveň autor svěřuje se svými zálibami a sklony. Nejsou zas tak dlouhé, aby odradily nepříznivce tohoto literárního útvaru. Stojí za přečtení, protože dají čtenáři nahlédnout do autorova nitra mnohem rychleji, než jak je to možné v povídkách.
Z této sbírky je možno usuzovat, že Haldeman je schopen vytvořit nejen zajímavé romány, ale že si umí poradit i s kratšími literární útvary. Jeho teoretické znalosti mohou hodně dát začínajícím autorům, kterým bych tuto knížku doporučil jako učebnici dobrého psaní.
Joe Haldeman: None so Blind. AvoNova, New York, 1997, 289 str., brož., $5.99.
Jiří T. Pelech pro Putnu č. 12