Jak to tak vypadá, Harry Harrison, si potřeboval zase na chvilku odpočinout, a tak sáhl po osvědčeném hrdinovi -- nezničitelné Kryse z nerezu -- Jamesovi Bolivarovi diGrizovi. A protože už měl asi dost minus prvních a druhých dílů, umístil děj tentokrát kamsi mezi dosud vyšlá pokračování. Skoro bych řekl, že se v tomto případě nacházíme někde mezi prvním a druhým dílem, i když si nejsem tak zcela jist.
Jim je dopaden při pokusu o odvážnou loupež a nečeká ho nic horšího než smrt. Pokud by ovšem dokázal získat jistý tajuplný artefakt z jisté vězeňské planety, získá tím zároveň právo na další vegetaci. Aby se nepokusil o nějakou hloupost, je mu pro jistotu do těla vpraven časovaný jed, k němuž mají protilátku pouze ti, kteří ho posílají na výpravu. I když jim Krysa tak úplně nevěří, nehodlá riskovat život a tuto drsnou nabídku ke spolupráci přijme.
Nemusíte vůbec pochybovat o tom, že výprava na vězeňskou planetu nebude procházkou růžovým parčíkem. A protože Jimovi noví zaměstnavatelé nejsou úplní nelidové, nabídnou mu pomoc několika speciálních agentů. A protože jich je tak akorát na sestavení hudební skupiny, přímo se nabízí bezpečné krytí. Muzikanti totiž budou mít mimo jiné zajištěn poměrně volný pohyb po planetě, což by jim mělo při hledání artefaktu pomoct.
Vypravování dalšího děje by už bylo pro fanoušky tohoto neohroženého agenta nošením dříví do lesa. Hrdinové se k cíli dostanou teprve po překonání různě složitých či nebezpečných nástrah. Uspořádají pár koncertů -- většinou úspěšných -- a vůbec si padnou docela do noty. Kromě hlavního úkolu pomůžou trochu zlepšit postavení některých skupin trestanců a několik zloduchů dostane co proto. Vyvrcholení samozřejmě zase nebude takové, jaké by mělo správně v příbězích tohoto stylu být.
Pokud jste četli alespoň jeden příběh Kluzkého Jima, víte, co vás čeká. Literárně nenáročná zábava, ve které není nouze o napětí, bláznivé kousky i poměrně inteligentní humor. Některé prvky snad vyznívají trochu šablonovitě a poněkud známě, ale o to snad přece jde v každém seriálu. I když tento díl nepovažuji za nejlepší, stále si myslím, že seriál o nerezové kryse patří k těm povedeným, které stojí za to číst. Pro zábavu, pro ukrácení dlouhé chvíle na cestách a tak podobně.
Harry Harrison: Stainless Steel Rat Sings the Blues. Obálka: Jean Pierre Targete. Bantam Spectra, New York, 1995, 244 str., brož, $5,99.
Jiří T. Pelech pro Putnu č. 6