Věčný mír by mohl podobností názvu s autorovým slavným románem z roku 1975 vyvolávat dojem, že se jedná o jakési pokračování Věčné války. Už autorovo úvodní slovo se nás snaží přesvědčit o opaku a po přečtení vám nezbyde, než dát Haldemanovi za pravdu. Věčný mír je opravdu o něčem jiném, i když i zde jsou do hlavních rolí obsazeni vojáci a i zde se bojuje mimo jejich území. Tím však veškerá podobnost v ději a zápletce končí.
Autor dovedl dále myšlenku, kterou se nám sociologové snaží vnutit již pár desítek let -- kontrast mezi bohatým severem a chudým jihem. Tím jsou samozřejmě míněny zemské polokoule. Bohatý sever totiž vede podivnou válku, která má zachovat mír severní polokouli -- všechna bojiště jsou na území protivníka, takže vliv války na bohatý sever je jen minimální. Spíš by se dalo říct, že díky armádním zakázkám se rozvíjejí i ostatní části společnosti bohatých. USA jsou v této válce v podobné pozici jako v průběhu všech ostatních válek tohoto století -- obyvatel se dotýká pouze tak, že každý (kdo nemá dost peněz na vykoupení) musí odsloužit určitou dobu v armádě.
Románem se proplétají dvě dějové linie, které zpočátku spojuje pouze osoba hlavního hrdiny. Tím je vědec, který střídavě bojuje s nepřítelem a střídavě učí na univerzitě. Na území protivníka totiž za sever nebojují lidé, ale stroje ovládané na dálku lidmi pomocí virtuální reality. Tito operátoři jsou uloženi v zázemí, odkud navazují se svými "golemy" rádiové spojení. Za zmínku stojí i organizace čet. Všichni příslušníci čety mají vzájemně propojené mozky s celými svými osobnostmi, což umožňuje rychlejší reakce a snazší komunikaci. Celá věc má ovšem i další stránky. Spojení trvá zhruba týden a po tuto dobu neexistuje mezi příslušníky jednotky žádné soukromí. Všichni nejen vidí do vzpomínek ostatních, ale zároveň s nimi sdílejí i jejich pocity. Muži tak prožívají měsíčky nebo těhotenství a ženy zase cítí projevy mužské sexuality.
Poměrně pevný status quo zvrátí souhra náhod. Vědci -- mezi něž patří i náš hlavní hrdina -- předpovědí nový Velký třesk, ke kterému může dojít, pokud nebude zastaven jeden důležitý projekt. Zhruba ve stejné době jsou odhaleny zajímavé následky příliš dlouhého propojení skupiny lidí. A konečně do třetice všeho dobrého a zlého -- existence nanotechnologických integrátorů hmoty, které z obyčejných surovin dokáží vyrobit cokoli, co vás napadne. Kombinace těchto tří věcí dává tušit strhující děj plný zvratů a intrik, který vyústí v rozhodující bitvu.
I když mi některé autorovy názory připadají poněkud jednoduché, zejména způsob ovládnutí vojenské mašinérie, do jisté míry je podobná věc pravděpodobná. Haldeman i zde -- podobně jako ve Věčné válce -- vyjadřuje svůj odmítavý postoj k válce, navíc k válce na cizím území bez vážnější hrozby pro jednu ze zúčastněných stran. Technologický rozdíl protivníků je natolik velký, že nakonec je rozhodující bitva svedena mezi dvěma tábory severu a jižní zástupci zde působí pouze jako jakási rozbuška.
Joe Haldeman: Forever Peace. Obálka: Bruce Jensen. Ace, New York, 1998, 351 str., brož., $6.50.
Jiří T. Pelech pro Putnu č. 12