David G. Hartwell sestavil již třetí výběr nejlepších povídek roku. Tentokrát jde o rok 1997. Jak sám tvrdí, měl z čeho vybírat, protože anglicky píšící povídkáři mají i nadále dost prostoru k publikaci. Nevím, nakolik k tomuto výběru přistupoval jako literární kritik a nakolik jako politik. Některé povídky (G. Wolfe -- Petting Zoo, G. Benford -- The Voice, T. Bison -- An Office Romace, J. P. Kelly -- Itsy Bitsy Spider či R. Garcia y Robertson -- Fair Verona) určitě nepředstavují vrcholné výkony svých autorů.
I když Hartwell několikrát zdůrazňuje, že vybíral pouze klasickou sci-fi, pár povídek má do tohoto žánru daleko (ať už postmoderní W. Gibson -- Thirteen Views of a Cardboard City či kovbojka K. Newman -- Great Western).
I přesto (tím nechci říct, že by se mi ony dvě výše zmiňované nelíbily; obzvlášť ta druhá se mi líbila dost) se ovšem najde celkem dost příspěvků, které stojí za to číst. O nich se zmíním alespoň několika větami.
The Firefly Tree Jacka Williamsona se dívá na možnost kontaktu s cizími vyspělými civilizacemi očima malého chlapce, jehož rodiče se živí pěstováním zakázaného konopí. Částečně připomíná klasické povídky Raye Bradburyho.
The Nostalginauts S. N. Dyera srší vtipem, který se ještě dokáže držet na hranici únosnosti. Autorka navíc věrohodně předvádí chování současné internetové generace.
Beauty in the Night Roberta Silverberga trhá řetězec parodií na téma invaze mimozemšťanů. Jeho přivandrovalci jsou dostatečně neporazitelní a drsní na to, aby se jim někdo pokoušel smát. Povídka je i přes svou větší délku čtivě napsaná a nepůsobí dojmem nastavované kaše.
Always True to Thee, in My Fashion Nancy Kress se zabývá otázkou spíše ženskou (vždyť se také jedná o autorku), a sice módními trendy. Zajímavé na tom je to, že předmětem módy není oblečení, ale lidské chování.
Canary Land Toma Purdoma je jakousi renezancí přistěhovalecké vlny, která směřovala na začátku tohoto století do USA. V tomto případě jde o Měsíc, který kromě Číňanů a dalších Asiatů osidlují i chudí Američané. Na poměrně poutavém dobrodružném příběhu mi vadil jen tuctově sladký šťastný konec.
Universal Emulators Toma Coola jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří hrají velmi věrohodné dvojníky vysoce postavených zaneprázdněných lidí, již si to mohou dovolit. Nakonec nikdo neví, kdo je čí dvojník a jestli náhodou není trojník nebo dokonce sedmerník.
Knihu uzavírá na pokraji sci-fi se pohybující příběh Michaela Morcocka nazvaný London Bone. Očima překupníka lístků na kulturní představení a člověka úzce spojeného s kulturou vůbec sledujeme příběh nálezu nezvyklých kostí v Londýně a všeho toho třeštění, jež po tom následovalo. Myslím, že Moorcock poměrně výstižně zachytil život londýnské střední vrstvy, která si postavení udržuje tím, že se pohybuje na hranicích zákona. Nezvyklá je zejména orientace na kulturu, která je obecně považována za méně výnosný podnik.
Podtrženo a sečteno, v této knize získáte zhruba 400 stran povětšinou zajímavého čtení, které vás může v lecčems inspirovat nebo díky kterému se dozvíte nějakou novou zajímavost. Kvalita sebraných autorů je zárukou, že při četbě nebudete trpět.
antologie: Year's Best SF 3 (sest. D. G. Hartwell). Obálka: Chris Moore. HarperPrism, New York, 1998, 448 str., $6.50.
Jiří T. Pelech pro Putnu č. 8