Ač jsem z duše optimista, při četbě něčeho takového mám chuť dát za pravdu Davidu Horákovi, který vehementně tvrdí, že fantasy je mrtvá, omezená a nanicdobrá a že její autorky si tento žánr pletou s červenou knihovnou. Co se týče tohoto dílka, má docela pravdu. V první části tvrzení absolutně; s čím si paní Eisensteinová tento žánr vlastně spletla, se však neodvažuji ani hádat, rozhodně je to ale horší než jakýkoliv harlekýn.
Naivita až za hrob je heslem knihy. Paní autorka má dosti zkreslené představy o tom, jak se lidé doopravdy chovají, pojem psychologie jí zcela uniká - a G. Benford prý měl odvahu označit to jako "pronikavé a procítěné". Buď v hrdlo lže on nebo nakladatel. Naivitou dýše zejména dojemný "hrdina", ale u něj je to docela pochopitelné, je ještě pod zákonem. To mu ovšem nebrání, aby se zamiloval do princezny a způsobil si tak potíže přes osmdesát stran textu. Autorka ho navíc vybavila úžasnou historkou o jeho původu, byl totiž coby kojenec nalezen nahý jednoho jitra na stráni nad vesnicí. To se občas stává, kontrola porodnosti je termín ještě neznámý. Zvláštní je na tom to, že ho v tom okamžiku za nožičky držela ruka, ale pozor - jenom ruka, zhruba k předloktí, takový hezký krvavý pahýlek. Ve společnosti zhruba středověké s velkým odporem k magii - "čarodějnictví" to už samo o sobě znamená dost vážný problém, když k tomu Alarik sám u sebe objeví jisté magické schopnosti, musí od svých pěstounů pryč. Toulá se světem, učí se hrát na loutnu, svou schopnost vlastní telekineze používá k tomu, aby kradl kuřata, a způsobuje milostné pnutí nezvedeným šlechtickým dcerkám. Mimochodem, na to, aby okouzlil pana krále, stal se přítelem kralevice, svedl princeznu, byl prozrazen a musel utéci, mu stačilo cirka čtyřicet stran.
Zajímavější to začíná být potom, drobeček se setká s lupiči, odvelí jim jejich milou, která by, jen tak na okraj, mohla být směle jeho matkou, a pronásledován výčitkami svědomí a následován touto dámou, putuje dál. Ach, kdyby ji aspoň miloval, bylo by to jakžtakž logické, ale to ne, tahá ji s sebou ze soucitu. Šťastnou náhodou pak díky další vlně spravedlivého soucitu objeví bývalou majitelku onoho krvavého pahýlku, a ejhle, ona je to jeho porodní bába… Pochopitelně, že nakonec najde, co hledal, totiž svou rodinu, ale štěstí mu to nepřinese. Jsou to lidé z mého hlediska zajímaví, jemu ale nesedí. Opustí tak v krátkosti jediný dobrý nápad celé knihy a ta, zřejmě zcela unavena, končí. Beze smyslu, bez pointy, uprostřed Alarikovy cesty odnikud nikam…
Ano, je mi jasný titul, dobře, sedí, ale ženský rod v názvu recenze byl použit úmyslně. Mířeno na knihu (exil nejlépe v popelnici), na autorku (lidé jsou většinou nepoučitelní) a při změně rodu na vydavatele, respektive na jeho soudnost, pak rod měnit nemusím. Proč? Pomiňme děj samotný. Začíná to naivně kýčovitou obálkou, naprosto od věci, a končí přehršlí typografických, pravopisných a stylistických chyb. Pan a paní Faloutovi (odp. a jaz. redaktor) byli věru špatnou investicí. Jinak by se nemohlo vyskytnout v textu následující: "…z pod převislého čela své přilby, …jeho široký meč byl ve střehu" (str. 1); "…komnaty posázené tapisériemi…"(str. 56); "…jasné oko zasazené ve světlé tváři…"(str. 58); "Zcenzuroval svoji ságu…" (str. 72) nebo "cítil, jak se mu náhrdelník zakousává do jeho ramene,…a její ruce po něm začaly jezdit" (obojí strana 79). Nebýt toho posledního, mohla se z toho po mírném přepracování vylíhnout docela slušná rozprávka, děti snesou ledacos. "Nejlepší" věta ovšem je: "Její chůze napodobovala tichý, bosý tanec, který mu připomínal pružné pohyby temných hodin jakoby bez kostí"(str. 82). Tady mi chybí ty vysvětlivky, které se sem tam vyskytují, byť je lze označit za úsměvné.
Nejsem odpůrcem fantasy, naopak. Nemám celkem nic ani proti ženám, ani proti nakladateli (pokud nemáte na mysli kvalitu jeho nakladatelských počinů). Mám jen subjektivní pocit, že tahle knížka je opravdu dost mizerná. Ale jak už bylo řečeno, lidé se z cizí zkušenosti nepoučí, takže paní Eisensteinová už je na našem trhu zas. Nejsem tak velký masochista, abych si její knihu pořídil, natož přečetl, takže vám mohu vcelku zaručit, že se tu s ní už nesetkáte. Věřte mi, žádná škoda.
Phyllis Eisenstein: Zrozen k vyhnanství. Přel. P. Černý. Obálka P. Bauer. Odp. red. L. Falout. PERSEUS, Plzeň 1998. 229 s. 129,- Kč.
-psb-