Kniha je sbírkou autorů z řad českého fandomu a jako taková s sebou nese všechny dětské nemoci, ať už díky nezkušenosti začínajících autorů, či nakladatele. První strana se na celkové nedokonalosti podílí nepříliš propracovanými, místy až naivními texty. Druhá strana se připojuje nekvalitnímí korekturami sazby a naprosto nedostatečnou eliminací pravopisných chyb, o čárkách v souvětích ani nemluvě.
Knížka je zvláštní i jinak. Z větší části (rozsahem) je možno příspěvky zařadit mezi utopie. Konkrétně jde o Zpáteční jízdenku, která klouže po povrchu naznačeného děje a která ve mně nezanechala žádnou paměťovou stopu, a Sílu hvězd, nejdelší povídku antologie, o které se chci rozhovořit trochu podrobněji. Podtitulek dílka zní Čapkovské novoromaneto. Já si však myslím, že je psáno spíše pod vlivem Arbesova Newtonova mozku. Tím však jakákoli podobnost s romanety končí. Tato povídka zřejmě vznikala v osmdesátých letech, době vrcholící studené války a rostoucího pesimistického pohledu na svět a možnost jaderného konfliktu, a je to na ní mohutně znát. Autor se s celou věcí vyrovnal po svém a já jsem si při čtení často kladl otázku, zda ona síla vychází z hvězd na obloze, či z těch pěticípých, často vkusně doplňovaných srpem a kladivem. Všechno však nakonec dobře dopadlo a naši opět vyhráli. Sláva!
Nejvíce se mi líbilo Milovala jsem tě,protože jsem byl hloupý. Jedná se o čtivou hříčku postavenou na skutečnosti, že každý člověk má právo svobodně se rozhodnout pro své pohlaví. Tato povídka pozitivně ovlivnila mé celkové hodnocení. V dalších dvou (Černé zrcadlo a Nepravděpodobná možnost) jsou použita celkem běžná témata o cestování v prostoru a v čase s pomocí prostředků vyspělejší mimozemské civilizace. A konečně Živá voda naznačuje možnosti pohádkové živé vody při léčbě a omlazování lidí.
Hodnocení: * 1/2
antologie Černé zrcadlo, sestavil Salamandr, Mlejnek, Pardubice 1992, 1.vydání, 139 str., 29,- Kč.
-jtp- pro Trosky 4/1993