Jak jinak to popsat, nic výstižnějšího mě nenapadlo. Ono to má něco do sebe, byť samotná kniha je nesmírně vážná. Žádné žerty. No… nejsem si jist, ve své snaze o důstojnost a realitu příběhu zašel autor na můj vkus trochu daleko. I když žánr dovoluje mnoho, někam se přece jen neodváží, a když, tak jen naprosto nevážně. Ale to předbíhám. Takže zpět.
Hudební skladatel počátku jedenadvacátého století s podivným jménem Drake Merlin se v zoufalství musí rozloučit se svou manželkou Anastasií, která umírá na nějaký vzácný druh rakoviny. Odmítá se s ní ale rozloučit nadobro, již v komatu ji nechá zmrazit a uložit do kryogenického tanku, aby vyčkala doby, kdy ji budou moci oživit a její nemoc vyléčit. Následně se v podniku půvabně zvaném Druhá šance nechá zmrazit i on sám, aby sledoval svou lásku na cestě časem. Znovu a znovu je probouzen, jen aby zjistil, že Anastasii není zatím pomoci, ale někdo že potřebuje něco od něj, ať už je to vědomostí chtivý hudební teoretik nebo lidstvo. Nechá se dokonce v daleké budoucnosti převést do elektronického záznamu, aby si byl jist, že ho šance na to, že svou ženu získá zpět, nezastihne jako vysušený uherák v nefunkční kryogenické lednici. Dokonce překvapivě zjišťujeme, co se stane s tou k-rakvičkou, která ani po převedení Drakeovy mysli do počítače nebyla zlikvidována. (Ujmou se jí marťani. Fakt.) Nakonec se ukáže, že naděje skutečně umírá poslední, a že je možnost, že se Drake se svou milovanou shledá, i přes to, že lidstvo není schopno mu v tomto pomoci. Je to sám čas, který má moc léčit. Ale trvá to neskutečně dlouho. Až na konec vesmíru.
A tady se jednoduchá logika příběhu dostává do úzkých, respektive mezi mlýnské kameny současných vesmírných teorií a prostou logiku, což je opravdu škoda. Tak silně za vlasy přitaženou sci-fi už jsem dlouho v ruce neměl. Časoskoky hlavního hrdiny, ať už v rakvičce nebo bez ní, jsou kapku nestravitelné. Nejdříve o pět století, pak o dvanáct tisíciletí, a pak už ty nuly na konci přesahují počet šesti a geometrickou řadou přibývají. Pro autora evidentně v jeho zápalu několik miliard let nic neznamená. Bohužel prakticky nebere v potaz životnost kryogenické jednotky, ať už byla vyrobena z čehokoliv. Zkuste spát milion let v jedné posteli.
Postavit knihu na jakémkoliv vědeckém paradigmatu je právě z hlediska času kapku nebezpečné, přestože v tomto žánru se nesmrtelnosti dočká jen opravdu málokdo. Jenže Charles Sheffield si opravdu nabral dost velké sousto. Napsal scifistickou love story. Napsal scifistickou love story s pětatřicetistránkovým doslovem, vysvětlivkami a tabulkami. To je přece fantasy nešvar. A navíc se na těch pětatřiceti stranách pokouší osvětlit celou současnou teorii o vzniku a zániku vesmíru. A to je idiocie.
Ale nebuďme přehnaně kritičtí. Až na pár mušinců se jedná o příběh kvalitní, dobře podaný a dobře přeložený, který rozhodně za přečtení stojí. I když zelená obálka nic neslibuje. Pamatujete si ještě na plakát k filmu Uprchlík, v hlavní roli s Harrisonem Fordem? Podívejte se ještě jednou na přebal a přimhuřte obě oči…
Charles Sheffield: Zítra a zase zítra. Přel. H. Březáková. Obálka I. Poláková. Odp. red. L. Neužilová. TALPRESS, Prhaha 1999. 455 s. ? Kč.
-psb-RM