Nicméně podobná výtka není tak docela na místě; Z dob Říše jsou prostě čtyři fantasy povídky, s Dračím doupětem sice související, ale dobře čitelné i mimo komunitu hráčů či ghetto Pánů jeskyně. Upřímně řečeno, skoro se obávám, že mnoho náctiletých šermířů shledá příběhy ještě příliš hlubokými a narušujícími jejich představu světa Dračího doupěte jako místa, kde se zabíjejí skřeti a sesílají modré blesky. Autor si možná byl tohoto problému vědom, protože v knize občas zazní didaktická nota vysvětlující, co se vlastně děje, a detailně popisující "hrací plochu". Samozřejmě - vnímavějšího čtenáře tento přístup zrovna nenadchne.
Tři kratší povídky mají spád a dobře se čtou, úvodní nejdelší povídka je průměrná, byť ani ona vkus neuráží. Je vidět, že autor má některá oblíbená témata, která tak nějak bokem propašoval i do Dobříše: vydařené scény se odehrávají v hospodě, i přírodní scenérie a popisy deprese či beznaděje jednajících postav jsou napsány zdařile - zato do soubojů svalovců s meči se tvůrce zřejmě pouštěl jen z povinnosti (a protože mu to na kostce padlo - právě v těchto scénách jako bych vždy zaslechl chřestění vržených kostek), byť i tady odvedl vcelku slušný standard. Zájem Pavla Housera o psychopaty všeho druhu se pravděpodobně odrazil v postavě hraničáře Edhera, který "má zvláštní smysl pro humor" (případnější by skoro bylo říci, že je zcela šílený). Dobříš je jednou z mála knížek z poslední doby, která má ilustrace nejen na obálce. Obrázky Karla Stibrala dle mého vhodně doplňují psaný text, byť jsou na můj vkus poněkud tmavé. Kniha je dost podivně oříznutá, stránky "padají" k dolnímu okraji a písmena se tlačí na okraj vnější. I grafická úprava obálky (se slušnou ilustrací Juraje Maxona) je poněkud nevyvážená (viz. spousta prázdného místa na hřbetu), korunu všemu nasazuje nevkusná obruba z nedostatečně prokreslených drahokamů.
Dalo by se říci, že hráčům Doupěte by snad kniha mohla ukázat, že chřestění kostek lze pojmout i inteligentně. Jenže na druhé straně, být autorem, budu litovat několika dobrých nápadů, které padly do příběhů přece jenom omezených jediným herním systémem (něco podobného přiznal kdysi v rozhovoru i R. Holdstock). Protože málo platné, Dobříš sice stojí za přečtení, ale sadistický doktor Mor z Se sáňkami po Tibetu nebo sedmiprstá Princezna z Pohádky jsou postavami, které elfí kouzelníky a mlsné hobity daleko předčí.
Pavel Houser - Z dob říše, vydalo nakl. Altar, Praha 1996, obálka Juraj Maxon, ilustrace Karel Stibral, 232 str., 89,- Kč.
Petr Litoš