S dalším konstatováním na zadní straně obálky si dovolím polemizovat. V románu se najdou opravdu dobré nápady, o originalitě už nejsem tak presvědčena. Téměř od začátku se mi vnucovaly asociace na jiné knihy. Tak především Stárnoucí slunce C. J. Cherryhové, jejíž regulové mají hodně vlastností podobných mimozemšťanům paní Butlerové. Pak druhý a třetí díl ramovské n-logie (víc jsem nedokazála přečíst) - v hlavní roli černoška, která si pořád dělá starosti s genofondem a rozmnožováním. Za další se mi zdálo, že zaznamenávám jisté podobnosti s Pohlovým Návratem domů. A nakonec s úctou vzpomenu W.Tenna a Venuši a sedmero pohlaví, neboť ten si z oněch rozmnožovacích složitostí aspoň dělal srandu!
Tímto úvodem rozhodně nechci říct, že je kniha špatná. Není. Je napsaná profesionálně na úrovni, svižně, čtivě - a že nám přitom hned na začátku předá pořádná kvanta informací! - a s promyšlenou gradací. Psychologie postav určitě prevyšuje průměr běžné produkce, prestože místy trochu kulhá, asi jak se autorka pokoušela vytvářet lidské typy, a ony tu a tam odmítly být něčím víc než typy - totiž lidmi.
Přečetla jsem knihu jedním dechem, načež jsem objevila, že jsem naštvaná! Jak málo paní autorka fandí lidem! Proč si ksakru dělá násilí s úvahami o potenciálním potomstvu, když na nás nenajde chlup dobrý? Jak může s klidem popisovat ten perverzní sex za pomoci prostředníka, nenáročný na vlastní aktivitu (asi jako ve virtualní realitě) a nevyjádřit moralní zhnusení!
No, pochopitelně tohle všechno může. Pokud má čtenář chuť chytit autora pod krkem a pořádně s ním zatřást a zvýšeným hlasem se vyptat, jak myslel tohleto a tamhleto, je jasné, že se nenudil a že příslušné literarní dílo v něm vzbudilo silné emoce. A tudíž mělo smysl ho číst. Zkuste si to.
Mimochodem, za úplně nejlepší nápad považuju ten s rakovinou.
hodnoceni: ****
Octavia E. Butlerová - Xenogenesis: Úsvit, vydalo nakl. Polaris, Frenštát p. R. 1997, přeložil Petr Kotrle, obálka Zdeněk Obrtel, 263 stran, 96 Kč
Jana Rečková pro Ikarii 7/1997