Děj (pro ty, které to zajímá)
Umi Neywitz (čti „umí nejvíc“, v originálu Hiro Protagonist, tedy cosi jako Hrdina Hrdina) je zneuznaný hrdina. Je jedním z autorů dominantního systému virtuální reality zvaného Metaverzum, dokonale ovládá boj se samurajskými meči, má vytrénovanou postavu i mozek. A přitom se živí rozvozem pizzy. Jenže rozvážet v Americe na počátku 21. století pizzu není tak jednoduché. Jelikož politický systém naprosto selhal, země se zmocnila anarchie, místy regulovaná bezpečnostními systémy miniaturních městských států a frančízových podniků rozesetých podél dálnic. No a dovoz pizzy organizuje mafie, která se stala firmou jako každá jiná. Umiho reálný život nestojí za moc, ale o to aktivněji se realizuje pobytem v Metaverzu, kde patří k uznávaným autoritám. Pak se jednoho dne stane několik důležitých věcí: Umi přijde o práci, seznámí se s mladou skejťačkou S. O. a objeví drogu Sníh, která funguje jako droga v reálném světě a jako virus ve světě virtuálním.
To Umiho zaujme. Zatím se mělo za to, že žádný virus nemůže působit zároveň v realitě i v Metaverzu. Tak se spolu s S. O. dostal na stopu rozsáhlého spiknutí, jehož počátky sahají až do starého Sumeru a jehož konce hrozí zlikvidovat veškerou počítačovou elitu Ameriky, ne-li celého světa. Legenda o babylónském zmatení jazyků vychází z reálné události - bylo to ochranné opatření proti myšlenkovému viru přenášenému jazykem. Pokud se lidé nebudou schopni domluvit, virus se nebude moci šířit. Problém nastane, když se mediální a náboženský magnát Ross Leslie (čti „rozlezlý“) zmocní starých sumerských tabulek a rozhodne se dřímajícího viru využít pro své účely. Zažehnání nebezpečí se neobejde bez dramatických akcí v obou rovinách reality, pozoruhodného převyprávění starověké mytologie z pohledu výpočetní techniky a potyčky s obrovitým zabijákem Havranem vyzbrojeným dotenka vybroušenými skleněnými noži a atomovou bombou v kufru.
Stephenson kontra Gibson
Sníh se za osm let od svého vydání stal kultovní knihou části SF čtenářů a velké části lidí od počítačů. Byl to první krok k autorově hvězdné kariéře, která zatím končí románem Cryptonomicon, jenž se stal národním bestsellerem. Mnozí pokládají Stephensonův román Sníh za překonání bájného Gibsonova Neuromancera a za druhý podstatný pilíř kyberpunku. V čem je Stephenson jiný?
Třeba tím, že má smysl pro humor a ironii. Věc v kyberpunku dosud vzácná.
A třeba tím, že rozumí víc počítačům. Zatímco Gibson se zabýval spíše stylem a povrchem, Stephenson míří do hloubky a aniž by se utápěl v detailech, dokáže seznámit laického čtenáře i s některými abstraktnějšími tématy. Gibson mohl svým dílem dát počítačové komunitě nanejvýš několik elegantních termínů, ze Stephensona můžete čerpat hromady hotových nápadů - což se také dělo. Na letošním festivalu kyberumění Ars Electronica v Linzi bude Stephenson odměněn cenou Zlatá Nica za to, že jeho dílo pozitivně ovlivnilo a inspirovalo počítačový svět. Se jmény z tohoto románu se setkáte ve skutečných internetových virtuálních komunitách a označení virtuální reprezentace „avatar“ se stalo běžně užívaným pojmem.
V jiných věcech se naopak Gibsonovi ani zdaleka nevyrovná. Stephensonovi například schází filigránská práce se stylem a s tvorbou příběhu vůbec. Oproti Gibsonovi je Stephenson vlastně docela špatný spisovatel. Děj Sněhu je nevyrovnaný, vysvětlující pasáže o virech a mýtech jsou sice obsahově fascinující, ale už Heinlein blahé paměti učil, že toto všechno by mělo vyplynout z děje a nikoliv z úst některého z hrdinů. Některé dějové linie vedou do ztracena a s výjimkou S. O., která se mimořádně povedla, se tu vlastně o nějaké psychologii postav nedá mluvit. Zvlášť Umi je naprosto neproniknutelná postava, postrkovaná autorem dějem. A přece, kdesi uprostřed toho nejhektičtějšího děje Sněhu najednou najdeme postřeh o vztahu mezi mužem a ženou tak trefný a pravdivý, že vás na chvíli přimrazí na místě.
Gibson je estét, umělec, hodinář, zatímco Stephenson je vypravěčský bagr, hrnoucí příběh vpřed, vyžívající se ve vyprávění samotném, s rozkoší spřádá zápletky a baví publikum.
Detail a satira
Jestliže je Stephenson bagr, pak tedy rozhodně ten ze Sturgeonovy povídky Killdozer, ten nadaný mimozemskou inteligencí. Inteligence je totiž to, co tohoto autora vyděluje ze zástupů ostatních. Vhled do funkce věcí, inženýrské vidění problémů, neprůstřelná logika, to vše záhadným způsobem (a asi jedině v žánru SF) nepřekáží kvalitnímu čtení, právě naopak. Mohlo by se říci, že zatímco Gibson zpochybňuje techno-optimistický kánon, na kterém SF vyrostla, Stephenson mu dává důkladné umělé dýchání.
Na rozdíl od SF technokratů ale Stephenson není slepý k reálnému světu kolem nás. Sníh poskytuje jedinečnou satiru současné Ameriky. Například způsob, jakým si podal americkou vládu a zejména federální agenty, mu jistě získal zástupy vděčným sympatizantů.
S Gibsonem jej spojuje ještě jedno - důraz na detail. Stephenson se někdy do detailu zamiluje natolik, že mu nabobtná do mnohastránkové odbočky, což naštěstí nevadí, protože jeho nápady jsou fascinující. Může to ale odradit čtenáře zvyklé na klasičtější dějovost.
Sníh také zdařile spojuje principy triviální literatury s jejich ironizováním. Mnohé slibné začátky se rozplanou v ironii. Když se například Umi vyzbrojuje do závěrečného účtování s padouchy, každý fanoušek Jiřího Kulhánka by zaplesal nad technickými parametry jeho motocyklu, ale když má nastat opravdová akce, autor ji s klidem ignoruje prostým: „potom už následuje jen obyčejná honička“.
České vydání románu má štěstí, že se jej ujal uznávaný a zkušený překladatel Tomáš Hrách. S překladem si vyhrál, a to až do takových detailů, že text rapové písně se skutečně i v české verzi dá rapově zazpívat, a nedopustil se chyb ani v odborné terminologii. Vadí mi snad jen na některých místech větší míra žoviálnosti v humoru, který v je autorově pojetí poněkud sušší, ale možná to odpovídá rozdílům mezi oběma jazyky a kulturami.
hodnocení: *****
Neal Stephenson - Sníh. Přel. Tomáš Hrách. Ob. Martin Zhouf. Praha, Talpress 2000. 540 s. 250 Kč.
Ivan Adamovič