Ač se to nezdá, Lunarys je již pátou knihou šestadvacetiletého Pavla Housera. Přesto působí dojmem debutu, neboť po příbězích odvozených ze světů her na hrdiny, recesistických pseudopróz a sbírce poezie jde o první "regulérní" povídkovou sbírku Houserových samostatných prací. Povídky jsou rozdělené do oddílů: Horor, Fantasy, Sci-fi, Pivopunk a Deníky, knihovny, recenzenti. Rozdělení je jen vágní, málokterá z povídek tohoto autora náleží jednomu vyhraněnému žánru. Houser s oblibou žánry mísí, obvykle podobným způsobem, takže zdánlivě nahlížíme v různých povídkách do téhož světa. Je to dekadentní, přízračná koláž raného kyberpunku (kdy postačila kouzelná slůvka z oboru výpočetní techniky působící spíše svou zvukomalebností) a fantastiky mající blíže k magickému realismu než k hrdinské fantasy. Jak říká autor v titulní povídce, "celým svým dílem obhajuje koncepci světa jako místa mlžného, rozostřeného a ze své podstaty neurčitého".
Již při přečtení prvních dvou povídek z oddílu Horor, patřících k vrcholům knihy, je vidno, že máme co do činění s autorem mimořádných stylistických kvalit, obdivuhodné fantazie a smyslu pro atmosféru. O to víc zamrzí, že celá kniha je souborem textů bez koncepce a že větší přísnost schází i mnohým textům samotným. Houser ve své bohaté fantazii dokáže vyčarovat z rukávu pozoruhodný svět, kterým je rozkoš spolu s jeho fatalistickými hrdiny procházet, avšak po nějakých deseti, patnácti stránkách se svým výtvorem nabaží, povídku zakončí a pouští se do dalšího příběhu. A vlastně často nejde ani o příběh, spíše o nahození situace, o zachycení nápadu, atmosféry, někdy dokonce jen o rozvedení morbidního vtipu.
Zvlášť patrné je to u oddílu Sci-fi, v němž opravdu propracovanou SF povídkou se vším všudy je snad jen kyberpunková fantasy-space-opera Ariadnina nit. Mimochodem velice zdařilou povídkou. Dlužno ale také říci, že při jejím prvním čtení v soutěži Ikaros jsem byl přesvědčený, že čtu dílo Vilmy Kadlečkové. To je další autorův problém. Příliš často máte pocit, že jeho povídky jsou stylistickým cvičením, variací na motivy tu Borgese, tu Ajvaze, tu Barkera, tu Lema. O posledních dvou oddílech knihy snad jen tolik, že méně je někdy více. Přesto všechno jsem byl Lunarysem velmi potěšen. A pokud výše řečené zní spíše jako kritika, je to proto, že v autorovi tuším příslib lepších a sourodějších děl.
Pavel Houser: Lunarys. Mladá Boleslav / Praha, Eurox / Nová vlna 1998. 282 s. 149 Kč.
hodnocení: ****
Ivan Adamovič