V podvědomí většiny z nás sídlí přesvědčení, že knihy vydané vlastním nákladem autora jsou tak nečitelné, že se žádný nakladatelský dům neodváží riskovat téměř jistou ztrátu spojenou s vydáním takového díla. Toto pravidlo potvrzuje pár výjimek, mezi které je možno zařadit i Zápisky z Garthu Jaroslava Velinského.
Román v současné podobě vznikal poměrně dlouho, práce na jeho první části (Zápisky z Garthu) byla započata v roce 1965 tehdy ještě poměrně mladým autorem - v té době mu bylo 33 let. Konečnou podobu dostalo dílo přepracováním první části a dopsáním pokračování (Leonora) v roce 1995.
Při čtení je třeba mít na paměti, že autor je odkojen psaním dobrodružné literatury, což se odrazilo i v této knize. Soudný člověk může pochybovat, že by se tolik věcí mohlo přihodit jedinému hrdinovi v období několika málo let, nicméně stejná soudnost jej nutí připustit, že v normálním životě občas dochází k věcem, jež by si nedokázal vymyslet ani vypravěč s nejbujnější fantazií.
Jaroslav Velinský umně dávkuje napětí, lásku, dobrodružství, život a smrt tak, aby před čtenářovým vnitřním zrakem sestavil plastický svět dýchající věrohodností. V boji proti zlu dokonce ani neváhá zahubit některé z hrdinů, které si čtenář oblíbil a jejichž násilný odchod přijímá tento s nelibostí. Nicméně, takový je i život kolem nás a občas se stává, že ztrácíme někoho, kdo je nám blízký.
Zvolená forma literárního převyprávění fragmentů deníku hlavního hrdiny je jedním z oblíbených postupů při psaní dobrodružné literatury. Autor zde stojí "pouze" v poloze nezúčastněného vypravěče, který od začátku ví, jak vše skončí, a tak má nad věcí nadhled. Zároveň dává čtenáři jistotu, že alespoň hlavní hrdina se dožije konce celého dobrodružství.
I když v ději vystupuje celkem dost významnějších postav, jedná se o komorní příběh muže a několika jeho přítelkyň a přátel, kteří prožívají neobvyklý příběh umístěný do blízké budoucnosti. Lidstvo se totiž ocitá na prahu smrtelné konfrontace s neznámými tvory mimozemského původu, aniž by si to vlastně uvědomovalo. Do boje proti neznámé hrozbě vyráží pouze hrstka nadšenců, kteří se snaží spasit své bližní. Příběh má správnou gradaci s pompézním vyvrcholením, kdy jsou nemilosrdně odhalovány charaktery zástupců naší rozumné rasy.
Naši hrdinové neváhají položit svůj život ve víře, že tím pomohou ostatním, bez ohledu na to, zda jsou toho vůbec hodni. Během onoho dramatického závěru totiž dojde v omezené oblasti k rozvášnění davu, které vede až k nepokojům a násilnostem v ulicích jednoho menšího města. Tím autor otvírá i otázku filozofickou, nepouští se ovšem do žádných hlubokých rozborů, opět pouze vše popisuje reportážním stylem a nechává tak na čtenáři, aby si vytvořil vlastní úsudek.
Druhý díl je v podstatě pokusem o pohled z jiné strany. Autor sám zřejmě zcela nesouhlasil s vyzněním svého původního díla a, místo aby je přepracoval, rozhodl se je rozvést a přidat zkušenosti nasbírané během necelých třiceti let časového odstupu. Sám tvrdí, že mu Zápisky z Garthu připadaly jaksi nedokončené, a tak se je snažil uzavřít druhým dílem. Podle mého skončil přesně tam, kde poprvé. Zřejmě psychologie tohoto románu nemůže vést k žádnému jinému závěru, takže by každý další díl skončil stejně nebo alespoň obdobně jako všechny předchozí.
Hodnocení: ****
Jaroslav Velinský - Zápisky z Garthu / Leonora, vl. nákl., Libouchec, 1995, obálka a ilustrace Jaroslav Velinský (Kapitán Kid), 2. doplněné vydání, 192 stran.
-jtp- pro Trosky 1/1996