"Některá místa jsou tak zlá, že jim musíme zakázat existenci. Některá města jsou tak špatná, že tam nepřežijete." Těmito slovy otvírá Dan Simmons svůj první úspěšný román (napsaný ještě před Hyperionem) a vášnivým vyznáním člověka, který touží vyhladit Kalkatu z povrchu země, nás okamžitě vtáhne do něčeho, co se podobá horečnatému šílenému snu. Zpočátku je to zdánlivě všední epizoda ze života spisovatele polského původu C. Luczaka, kterého redakce vlivného literárního časopisu vyšle do Kalkaty, aby tam získal rukopis a napsal článek o významném bengálském básníkovi Dasovi. Ten před osmi lety záhadně zmizel ze světa a předpokládalo se, že je mrtvý. Teď ale zaslal zlomky jakéhosi morbidního eposu o bohyni Kálí. Luczak se nabídky chopí jako příležitosti k zajímavému výletu. Vezme sebou i svoji ženu - původem z Indie - a několikaměsíční dcerušku. Pod příjemně plynoucím dějem tepe znepokojivý spodní tón, varující náznaky, že se chce čtenáři vykřiknout: Ty blbče, nejezdi tam, neber s sebou rodinu, to špatně skončí! A pak se pod letadlem objeví v temnu noci změť světel, připomínající bludičky na hnijícím močálu. Kalkata je pohltí. Město, bující jako hnusný vřed, město plné špíny, rozkladu, apatie a šílenství, nezvládnutelný moloch, kde jen tenká stěna odděluje denní existenci od temných propastí zla, které do sebe vtahují vše jako zběsilý vír, jako propast nicoty, jakási obdoba kosmické černé díry...
Nejděsivější na celé věci je, že se nejedná o nějakou postkatastrofickou vizi, ale o naši současnost. Je to velice realistický příběh a vlastně ani nepatří do škatulky sci-fi nebo fantasy, ale spíš do středního proudu (jsou v něm pouhé dvě fantastické scény, obě vnímané člověkem ve výjimečném duševním rozpoložení, takže je lze vykládat i jako halucinace). Je to trochu detektivka, trochu akční thriler, trochu horor - ale žádný z motivů není úplně dotažen, nic není dokončeno, dovysvětleno, uzavřeno... Což by mohlo být vykládáno jako zásadní chyba: jenže v tomto případě je to přednost. Hlavním hrdinou románu je samo město, propadlé mystériu zla. Svou atmosférou má Simmonsův román velice blízko ke Kafkovi: ta absurdnost okolního dění, zvláštní zvrácená logika, kterou se hrdina snaží pochopit. Je to případ Kafkova zeměměřiče K., marně se pokoušejícího proniknout do záhadného Zámku. Spisovatel Luczak sice do "Zámku" pronikne, ale zaplatí za to strašlivou cenu.
Pouze závěr románu mi připadá poněkud proklamativní, jako by se autor usilovně snažil naznačit pozitivní východisko. Přesto je to na prvotinu velice vyzrálé dílo (získalo Word fantazy award za rok 1986) a nadhazuje typické motivy, rozvinuté později v Hyperionu (malé batole jako nevinná obět, strašlivá bohyně Kálí na místě budoucího Štíra, básník, jenž ve svém eposu formuluje zrození zla). Přitom však je ukázkou, jak Simmons dovede být pokaždé jiný, jakým je mistrem ve vytváření sugestivní atmosféry. A tak už se těším na volné pokračování Hyperionu nazvané Endymion, jehož české vydání se připravuje.
Dan Simmons: Píseň Kálí. Přel. Ivo Reitmayer (verše spolu s C. Biedermannovou). Obálka Petr Bauer. Plzeň, Perseus, 1998. 290 s. 140 Kč
hodnocení: *****
Otomar Dvořák