Třeba bych chtěl sborník s 29 povídkami tvrdého až brutálního ražení s bizarními nápady jako od Clivea Barkera, s psychologickým pozadím postav jako u Stephena Kinga a hutnou, bestiální atmosférou italských goreových filmových specialistů Fulciho a Argenta, někde prodchnutou černým humorem Petera Jacksona. Tak tohle bych chtěl, ale je třeba se vrátit na zem, tedy na tu naši zem. V ČR se o tohle snaží soutěž Ježíšku, já chci plamenomet, bohužel, zatím však nic takového není na obzoru. A ne, že by autoři necedili krev, nevypreparovávali orgány a vůbec všelijak neoblažovali čtenáře podle kréda stejnojmenného sborníku "krev, pot, slzy, sperma a hnis - čím odporněji, tím lépe a radostněji". Soutěž v roce 1997 vymyslel a zrealizoval SF klub Avalcon a už s úspěchem prohučel třemi ročníky. A tento sborník by měl zmapovat nejlepší práce, které se během těch tří let v soutěži objevily.
Je pravda (Václav), že jsem o samonákladové sešitové sbírce k prvnímu ročníku Ježíšku, já chci plamenomet 1997 už lehce pohovořil a jelikož výtky a klady, které jsem v recenzi zmínil se prakticky identicky opakují v dalších ročnících, nebudu hodnotit jednotlivé povídky a vezmu to hodně zkrátka. Každopádně je vidět, že ve sborníku se objevují dva typy autorů - ti, kteří vědí, jak se má napsat povídka (Mostecký, Šlechta alias Volodja Bart nebo J. A. Polák), ale krvavost a brutalitu příběhu, na který je čtenář natěšený, od nich tolik nedostane v plné dávce a na druhou stranu jsou tu autoři, kteří se předhání v tom, komu z nich efektněji exploduje mozek, popř. dostříkne dál krev z roztržené tepny, ale zase nemají ten fundament povídkových vypravěčů. Tak vzít nějaké genetické inženýry a nějaké hororové, spaltterpunkové nebo goreové české autory si tady naklonovat.
Samozřejmě, že je ve sborníku pár pěkných věcí a pár věcí, které by v něm vůbec být nemuseli, ale že by se zde vyskytla nějaká taková, nad kterou byste výskali radostí a která by vytáhla sborník z průměru sborníků mapujících jiné ročníky jiných soutěžích to není. Snad nejvíc mne potěšila dvojice povídek Tichá noc, svatá noc (1997) Jardy Mosteckého spolu s Ježíšku, dej mi plamenomet (1998) Karla Šlajsny, který původní pointu JM obrací naruby, pak Cesta domov (1998) Marka H. Eliáše, v níž postavy pojmenovává jejich jednáním a tím pádem k závěru povídky je postavě přiřazeno dlouhé sousloví ("Babka s palicou v chrbte Mamičky Šĺachačkového dievčatka" je ještě ta kratší), úplně klasická povídka Vizita Jaroslava A. Poláka, parodie na medvídka Pů Velkolepé kratochvilné vyprávění o kozlíkovi Faldynkovi, medvídku Puchýřkovi, prasátku Hrbolkovi, veverce Nádorce a statném sedláku Jenovi (1998) Milana Štajera & Láďy Vaníčka, svižná pointovačka Úkol (1998) Karla Altmana a obě Šlechtovy věci: Emma číslo mínus jedna (1997) a především Replay (1998). To jsou povídky, které mi uvízly v paměti. Zbytek mozkovnou pouze prosvištěl, aniž by v ní zanechal nějaké výraznější stopy.
Kvůli čemu ale určitě stojí za to knížku koupit, je skvělá ilustrace Juraje Maxona, která se tak stala nejlepším dílem sborníku (těsně před doslovem Štěpána Kopřivy). Sborník samotný patří k průměru.
Ježíšku, já chci plamenomet (to NEJ z let 1997-99) - sborník, sest. Václav Pravda a Martin Heisler, obálka Juraj Maxon, vydalo nakl. Netopejr, Olomouc 2000, první vydání, náklad 1300 ks, 366 stran, cena 139 Kč.
David Horák RM