a) je vám méně než patnáct let
b) jste mentálně retardovaní
c) čtete z fantasy všechno, co vyjde.
Odpověděli jste nejméně jednou ANO? Potom nemusíte číst dál a běžte si tuhle číňanovu pomstu ihned koupit. V opačném případě se připravte (pokud jsem vás ještě neodradil) na propracovaný psychologický útok používaný agenty Mosadu ke zlomení zajatého nepřítele. Jaké triky na vás Adam Andres připravil?
- Chatrný příběh, který vlastně není souvislou dějovou linkou, ale propleteným šmodrchancem podpříběhů jiných podpříběhů. Než na co jiného, vzpomněl jsem si na Boženu Němcovou. Musím se přiznat, že ještě jako dítko školou nepovinné jsem hltal její pohádky po kilech a pokud možno dvakrát. Podpříběhy Adama Anderse alias Veroniky Válkové se textům tvrdé profesionálky BN snaží přiblížit, ale mají k nim tak daleko asi jako šlapací autíčko ke kontinentálním tahačům MACK. A když už zkousnete nějakého hrdinu, buď zemře nebo se objeví úplně jiný, který ho totálně vymaže z děje.
- Vytahování es z rukávů (těch rukávů je daleko více než jenom dva) se děje permanentně a zcela bez ostychu. Prostě, když autorka něco potřebuje, vždycky je nějaká ta fantasy pomůcka po ruce. Děj není vlastně vůbec propracovaný. Neff říká, že pokud na stěně visí puška, někde v ději se z ní musí zákonitě vystřelit. V Hrútvangu se Válková o žádných puškách nezmiňuje a přece se tu střílí o 106. Její nejoblíbenější taktikou je zmínit se o něčem přesně před tím, než se to použije, nejlépe všechno stihnout v jedné větě. (Modelový příklad: princezna Ingerid se nachází na naprosto neznámém místě a nikdo, včetně čtenáře, neví, jak ho zjistit. VV má úplně jiný názor: "Nevíš, kde hledat svoji Ingerid," potřásla hlavou Arambegil. "Hm. To vyřešíme snadno. Kousek za vesnicí je studánka, půjdeme se do ní podívat." A je to, ikdyž o studánce v celé knize není ani řeč. Jak prosté, milej blbej čtenáři.)
- Maximální možné používání zdrobnělin, kdy se místo pokoje zásadně mluví o pokojíčku, místo postele o pelíšku, vám za chvíli přijde, jako byste byli v kočárku obleženém tuctem babiček.
- Nevěrohodné postavy jsou už tradičním problémem fantasy, takže o nich snad nemusím ani mluvit. Styl psaní se mi také vůbec nelíbil. Válková se bez úspěchu snaží používat rádoby středověká slova a slovní spojení a jindy zase skoroironické věty. A když do toho zamícháte skutečně standartní odstavce, dostanete text, který jakoby odráží náladu autora ve chvíli psaní. V chemii se tomu říká nesourodá směs.
Jinak story je (jsou) tak klasické, že se právě těm hltačům fantasy musí líbit. Jsou tu draci, kteří se po vzoru TRANSFORMERS mohou v pohodě proměňovat v lidi a zase zpět, krásná princezna, její chrabrý bratr, jiný chrabrý chlápek, komická postavička, další chrabrý chlápek, krásná chrabrá slečna (vše je vypočítáno tak, aby na každého vybyla každá), záporák, který je záporný asi jako moje bačkory (naštěstí se objeví jen na začátku, kdy ukradne MEČ a na závěru, kdy ho ten MEČ zabije). Tedy nekoná se žádné představení fantazie, ale opět stavění příběhu z fantasy prefabrikátů, přičemž výsledný panelák je stejně nakřivo, protože má špatné základy. Co mě nejvíce překvapilo, byla obálka od Martina Zhoufa, která je velmi pěkná a hodně příznivá cena - ale to je opravdu málo.
A ještě jedna věc. Mapka. Ta musí být v každém fantasy, ale tahle je opravdovou lahůdkou. Až si budete knížku prohlížet, nezapomeňte se na ní podívat, nic člověka neodradí jako geografický paskvil na začátek.
Vnitřek knížky není pro dospělého člověka. Každopádně přečíst ještě tři romány od Adama Anderse a můžete si dělat lobotomii mozku doma.
Adam Andres - Hrútvang, vyd. nakl. Golem Ríša 1996, 1. vydání, obálka Martin Zhouf, 256 stran, náklad neuveden, doporučená cena 75,- Kč.
David HorákRM