Aneb co všechno jste chtěli vědět o jaderné fyzice a báli jste se zeptat. Tak by měl znít podtitulek. Bohužel, vydavateli se Hard Science Fiction zdálo výstižnější. Nejsem přívržencem velkých frází a kromě toho to nevypovídá nic ani o obsahu ani o stylu knihy, i když Dračí vejce je sci-fi jak má být. Pro ty, kdo podobně jako já propadali ze středoškolské fyziky ještě s ledasčím navíc.
Robert L. Forward, autor Dračího vejce, je totiž vědec, astrofyzik. Jeho největší snahou je v knize nikoliv popřít všechny dosud planté vědecké teorie, ale předvést jejich potenciální praktickou aplikaci. To je moje noční můra. Musím přiznat, že některé pasáže románu jsou nad mé chápání, a asi i mnohých jiných, protože nejčastější připomínkou, kterou jsem na knihu dosud slyšel je, že nemá děj, tedy alespoň ne ten v žánru běžný. Což je v podstatě pravda, byť poněkud krátkozraká.
Dračí vejce popisuje objev, který učinilo lidstvo při svém setkání s jistým vesmírným tělesem, neutronovou hvězdou, která se náhodou připletla do blízkosti naší soustavy v okamžiku, kdy už k ní lidstvo dokázalo vyslat své pozorovatele. V okamžiku jejího objevení se hvězda z pohledu ze Země nacházela těsně vedle jedné z největších hvězd souhvězdí Draka Giansaru, zdálo se, jakoby Drak byl jejím původcem. Proto byla pojmenována Dračí vejce. Toto gigantické vejce má v průměru zhruba dvacet kilometrů, ale váží jako polovina slunce. A otáčí se kolem své osy víc jak pětkrát za sekundu. Jeho teplota je obrovská, dané vnější podmínky jsou tak extrémní, že na něm a v něm v podstatě neexistují atomy tak, jak je známe.
Země k této nám nejbližší neutronové hvězdě vyslala raketoplán, roztomile pojmenovaný Sv. Jiří, aby Dračí vejce nikoliv zahubil, ale prozkoumal. Jeho družice Drakobijce zůstala mě naprosto nepochopitelným trikem zavěšena nad povrchem Vejce pro získání co nejbezprostřednějších a nejdokonalejších údajů. A udivená posádka tohoto kulového nesmyslu musela v jistém okamžiku konstatovat, že na povrchu hvězdy je život. Což je v podstatě všechno, co během celého děje udělala, takže na jednu stranu chápu stížnosti děje se týkající.
Jaký může být život na "zemi", která je tvořena jádry atomů a volnými elektrony? Především je velmi horký. A vzhledem k nekonečněkrát vyšší přitažlivosti než je pozemská také velmi placatý, nemá na výšku ani milimetr. A žije téměř neskutečně rychle, a také se téměř neskutečně rychle vyvíjí. Tady končí veškerá statika děje. Forward s logickou přesností popisuje vývoj života a později vývoj inteligentního života na povrchu vejce, to je hlavním dějem knihy. Přestože jednou ze stimulací vývoje civilizace na Vejci jsou právě lidé, jejich měřící přístroje a družice, ti jsou jen nehybnou kulisou, protože jsou tak pomalí, že než si nalijí kafe, vymění se "dole" dvě generace. Ten inteligentní tvor na povrchu neutronové hvězdy se nazývá číla. Vypadá jako kříženec ploštěnky mléčné a kapky rtuti, má dvanáct očí, žádnou kostru (pokud se vědomě nerozhodne, že si sem tam nějakou vytvoří) a prudkou inteligenci. Velmi rychle, zejména z lidského pohledu, přijdou čílové na to, že tam nahoře někdo je, evetnuelně že je má docela rád. A čílové začnou s Drakobijcem komunikovat. Vzniká přátelství mezi posádkou družice a těmi placatými dole. Jedno takové trvá asi patnáct minut. Délku produktivního života jednoho číly. Pak si lidský astronaut utře slzy a rozhodne se, že ty chudinky dole něčemu přiučí. Evoluci čílí civilizace pak rozhodně nejvíc ovlivnily právě informace, které k nim přišli od lidí. Lidé přestali být bohy, stávají se skutečně přáteli a učiteli a potom, vzhledem k rychlosti čílího vývoje, žáky. Ani ne za týden cestují ke hvězdám, a nezapomenou zblízka zamrkat ani na své Pomalé, obyvatele družice Drakobijce.
Autor při tom popisuje tento dech beroucí vývoj zčásti jako dokument a zčásti jako románové vyprávění, kdy není jisté, co v kterém okamžiku vlastně je. Hlavními ingrediencemi vyprávění je dokonalý popis podmínek vládnoucích na povrchu, jen lehce načrtnuté čílí emoce a způsob myšlení a nekonečná a přitom logická plejáda podnětů, které se mu dostávají. Každý nový nápad a každá nová situace, která ovlivnila vývoj civilizace od požírání jedinců svého druhu až po vytvoření toho nejdokonalejšího prostředku pro komunikaci s Drakobijcem je pečlivě vykreslená, logická a téměř jasnozřivá. A čílové jsou bezvadní.
Chápu během svého rozplývání se nad knihou, i výhrady, které k ní existují. Tím problémem, na který jsem už narazil, je především technický popis.- ani ne tak hvězdy samé, ale hlavně lidské techniky a technologie. Kdo nemá patřišné vzdělání (alespoň za tři z fyziky na gymplu. Tedy aspoň o stupeň výš, než se kdy podařilo dosáhnout mě) nebo se tomu nevěnuje, asi neuspěje. Na druhou stranu, pro takto erudované jedince (mého druhu říct nemohu, bezpochyby nejsou) pak možná nebude zajímat evoluce inteligentních ploštěnek s tělní teplotou blížící se teplotě slunečního jádra. Každopádně stojí za to na to přijít, a to se vám může povést, jen pokud si Dračí vejce přečtete. Doporučoval bych vám ho předtím i koupit, je to jednodušší.
Nemohu než na závěr ještě konstatovat, že pro kvalitu knihy udělalo nakladatelství, co mohlo. Autor samozřejmě taky. Jako bonus přidal technickou přílohu, která má všechny přesvědčit, jak strašně je to opravdové a jak on to myslí vážně. A to včetně seznamu příslušné literatury, která obsahuje kromě jeho již publikovaných odborných statí také odborné články, které vyšly kolem roku 2053, tedy v době objevení a prozkoumání Dračího vejce. Bez rozlišení. Každý asi musíme mít nějakou úchylku.
Robert L. Forward - Dračí vejce (Dragon´s Egg), vydalo nakl. Polaris – Bohuslav Svoboda, Frenštát p. Radhoštěm 2000, přeložil František Bouška, obálka Marek Fišer, 294 str., 169,- Kč.
-psb-