"A proč vlastně píšete?"Číst špatné knížky mě také nebaví, ale co mám dělat jiného? A kniha Joanny Railly (alias Jany Rečkové) se mezi ty zástupy špatných knih už vecpala. Člověk se diví, proč autorka, která náš svět oblažuje minimálně stovkou textů ročně, se stále nezlepšuje. Pokud si myslíte, že tato recenze vám na tuto otázku odpoví, jste vedle jako Rečková při psaní Světa nezrozených drahokamů.
Takže, začnete číst tuhle knihu (což vám teda vůbec nedoporučuji) a po nějakých deseti, dvaceti stranách úporné práce si začínáte říkat, že pořád nevíte, o čem to vlastně je. Zkusíte zadní stranu knihy a hele, je tu návod, který z nedostatku jiných slov radši celý přepíšu: "Jako každý rok, tak i letos se vydává na tradiční výpravu výkvět rytířstva, aby našel bájný drahokam, který podle proroctví zajistí blahobyt v království. Nikdo ovšem netuší, že tajemství drahokamu může ohrozit veškerý život. Lidstvo totiž ohrožuje neznámá a nemilosrdná bytost, která hledá únik ze svého světa do naší dimenze. Lidé musí zapomenout na své spory a nepřátelství a spojit síly s dračími beiry, aby odvrátili zkázu od svých zemí." A tak pokračujete v dřině (pokud stále ještě nemáte dost), prodíráte se textem, až se dostanete na cca 80 stránkou, na které se konečně začne dít to, co slibuje zadní strana. No a pak to jde hopem. Stadardní fantasy s důvěrně známým monoskopovým schématem a pár nápady navíc hopsá k 170 stránce, kde se všechno rozmrská do velkého finále, které na 251 straně končí dobře.
Tohle spatříte na první pohled, ale už na ten druhý začnete vidět podivuhodné kopance. Touto "knihou" se Jana Rečková zcela nepochybně dostala mezi Guinessovy borce, protože je celá napsaná holými větami, tu a tam zohyzděnými nějakou čárkou a zcela výjimečně spojkou -a- ("Biňa běžela uličkami Kinjuwu, teď kolem poledne téměř vylidněnými, sotva popadala dech, ale poháněla ji hrůza. Vězení! Co jsme provedli tak hrozného? Ragnara zmizel, nepočkal na ni. Měl svůj úkol, důležitý a neodkladný, omlouvala ho. Hrozilo mu nesrovnatelně větší nebezpečí než jí, šlo mu o život! A Lekkyel je zdržel. On zachránil Ragnaru! Proč? Nechápala to." str.56), jak říkám, je to ten největší větný nářez. Ale také tam najdete spousty příšerných hlášek ("Ten dračí beir byl se mnou spokojen... To se pozná. Mohla bych... Ne, měla bych utéct! Vyhnout se mu! Jenomže on je někdo! A jako jeho milenka bych také znamenala víc... Přemýšlela, až ji rozbolela hlava." str. 38). Krom tohoto se v "knize" objevuje klasická chyba českých autorek - zdrobněliny.
A jestliže Ivan Adamovič vyčítá Kulhánkovi ve Vládcích strachu, že se prostřednictvím hlavní postavy seznamuje s autorem, tak Svět nezrozených drahokamů by se nepochybně stal jeho noční můrou.
Bohužel jsem si porotcováním CKČ už na Rečkové styl zvykl. Takže ačkoliv je to celé velmi špatně napsané, je to o pověstný nosochlup lepší než jiné hrůzy. V textu se přece děje něco víc než jen bezúčelné souboje a kastrací exaltované rozhovory prkenných hrdinů (jako např. u takové Válkové - Andrese). A kdyby Rečková nenapsala román stylem, jakým ho napsala, slisovala prvních 80 stran knihy dejme tomu do dvou odstavců (a ne, že by to nešlo) a dál silně proškrtávala idiotizmy (což měl udělat korektor, ale v nakladatelství Saga sedí asi nějaký mongol), mohla to být standartní fantasy kniha, která by se dala v pohodě číst při dlouhých cestách. Takhle Rečková vyrobila ležák.
Joanna Railly - Svět nezrozených drahokamů, vydalo nakl. Saga, Štenberk 1996, obálka Leoš Rotrekl, 251 str., 99,- Kč.
David HorákRM