Jak už to tak bývá, někteří autoři fantasy se se svými světy loučí jen nesnadno, někteří vůbec. Ani Raymond Feist nemá chuť opustit svou Midkemii, kterou se svými přáteli dal tak pracně dohromady. Ostatně by bylo škoda takového krásně propracovaného světa, takže počítejme s tím, že si pokaždé nechá něco, s čím by se mohl příště vytasit. Tentokrát si poradil opravdu snadno. Jeho tři hlavní hrdinové trilogie Trhlinové války mají potomky, Arutha z Krondoru hned několik. No, a mág Pug je přece nesmrtelný, těch dvacet let uplynuvších od bitvy u Sethanonu ho nijak nepoznamenalo.
Nicolas, nejmladší syn prince Aruthy pomalu dorůstá. Jeho starší bratři se dávno producírují po královském dvoře v Rillanonu a on se jeví jaksi nadbytečný. Už proto, že se narodil s deformovanou nohou a to není nic, co by mohl princův rod nějak dávat na odiv, prostě se nepovedl. Nicolas je na zkušenou místo na královský dvůr poslán ke svému strýci Martinovi do příhraničního vévodství Crydee, aby se naučil nikoliv dvorským mravům, ale válečnému umění a disciplíně. Ale krev není voda, kdo má jednou vládnout, nebude nikomu posluhovat. Proto když je Crydee takřka srovnáno se zemí a jeho obyvatelé včetně Martinovy dcery Margaret a její krásné společnice Abigail odvlečeni do otroctví, do čela trestné výpravy se takřka automaticky staví právě Nick. Po jeho boku stojí bodrý pirát Amos Trask, panoš Harry a dva staří známí Nicolasova bratra Borrice z jeho putování po Keshi Ghuda Bulé a kejklíř, iluzionista a filozof Nakor. A jako věrný Nicolasův obraz a zároveň sok v lásce Martinův syn Marcus.
Co se té lásky týče, příběh občas vypadá jako scénář k dalšímu dílu Melrose Place. Vyšší množství mladých mužů a krásných dívek nutně musí vést tam, kam nakonec vede. Ale zároveň se jedná o hlavní hybatel příběhu, protože nebýt snahy o záchranu milovaných bytostí, Nicolas by se nikdy nedokázal vypořádat s něčím, co vypadá jako malá Gappa, cirka slabé tři metry, jezdí to na koni, obstojně šermuje a vede si to s sebou dvacet tisíc bratříčků. Tento nešvar, zvaný Saaurové plundruje dosud Království neznámý kontinent Novindus, kam je Nicolas donucen se v honbě za únosci svého plavovlasého srdíčka vydat a hrozí i dobytím Ostrovního království. Pochopitelně hlavní roli v tomto únosu hrají hadí kněží, to aby nebylo v příběhu plazů málo, ale to je taky naštěstí celkem všechno, co v obou dílech nemrká.
Jinak totiž mrká zejména čtenář - na drát. Obzvlášť pak ti zvědavější, kterým pomalu ale jistě začíná docházet, že co se týče edičních práv k české verzi děl R. E. Feista, nebude situace tak docela průhledná. Minulý počin na tomto poli, Královská krev, měl ve frontispisu vyražený emblémek nakladatelství Wales, a hned v zápětí na to reagoval United Fans tímto protiútokem. Je to protiútok dost evidentní, na Královském Bukanýrovi je jasně patrné, jak horkou jehlou je šit. Na UF je tam množství chyb nevídané a završuje to zmršená zadní stana obálky druhého dílu. A aby toho nebylo málo, další Feistova díla ze světa Midkemie, knihy Hadí ságy, vycházejí opět pod hlavičkou Walesu. Nehodlám se přít o to, kdo z těch dvou subjektů má k vydání právo, eventuelně větší právo, o to tu nejde. Faktem je, že nejednotnost edice Feistových děl škodí především knihám samotným a jakékoliv hádky nakladatelů mají za následek klesající úroveň české verze. A to je strašná škoda.
R. E. Feist: Královský bukanýr - Crydee. Královský bukanýr - Novindus, United Fans, a. s. , Praha 1998, přel. Robert Čapek, obálka Don Maitz, odp. red. Egon Čierny, 315 a 297 str., 179,- Kč.
-psb-