Jiří Marek píše detektivky. To je jistě dobrá škola pro psaní příběhů s nosným dějem. I Markův výlet do SFéry je postaven na zajímavém příběhu.
Hlavní hrdina – a vlastně i hrdina své doby – vynálezce profesor Maxim si začíná více všímat svého okolí. A to, co vidí, ho přestává těšit čím dál víc.
Postupně odhaluje, jak všudypřítomná automatizace prostupuje život lidské rasy ve městě, v kterém žije. Automaty – v počátcích pomocníci člověka – se postupně stávají nástrojem moci několika uzurpátorů, kteří jsou přesvědčeni, že se všemožně zasazují o blaho svých poddaných.
Maxim pomalu odhaluje praktiky, kterými vládnoucí klika řídí chod společnosti. Lidé nemají téměř žádné soukromí, jakákoli krása vytvořená lidmi je považována za zbytečnou, když někdo náhodou přijde na kořen nějaké nepravosti, je zlikvidován buď fyzicky nebo společensky, v nejlepším případě se stává dobrovolníkem kolonizujícím vzdálené světy.
Jelikož autor sám neviděl příliš zářné zítřky, nedočká se jich ani čtenář jeho knihy. Ale aby vše nevyznělo zcela beznadějně, nechává konec otevřený, a tím nabízí i možnost příchodu věku blaženějšího, než je ten Blažený.
Hodnocení: ****
Jiří Marek - Blažený věk, vadlo nakl. Ivo Železný, Praha 1995, obálka Karel Kárász, 1. vydání, 221 stran, 89,- Kč.
-jtp- pro Trosky 4/1996