Při svém zrodu si žánr science fiction dal do vínku závazek psát o nových pokrocích ve vědě a jejich důsledcích pro život člověka. Problém je, že mnozí autoři moderní SF nezpozorovali, kam až se věda během tohoto století dostala, a jejich dílo se dál zabývá problémy lidského poznání z doby před třiceti a více lety. Greg Egan patří ke vzácným výjimkám. Učarovalo mu, jak dramaticky změnila náš pohled na svět kvantová fyzika, a jak závažné nové otázky s sebou přináší moderní věda o lidském vědomí. Obě témata jsou Eganovou posedlostí. Znovu a znovu převrací ze všech stran zejména otázku: Co definuje naše Já?
V povídce Učím se být sám sebou zkoumá známý problém, zda je možné myšlení člověka imitovat dostatečně důmyslným softwarem do nejmenších detailů. Ke stejnému motivu se ještě jednou vrací autor v povídce Blíž. Je vůbec možné poznat důkladně myšlenky někoho jiného? A jestliže ano - je možné s takovým člověkem dál sdílet život? V povídce Vycházka, která je jediným vypjatým dialogem před popravou hlavního hrdiny, se objevuje totéž téma - lze uniknout smrti přijetím nové identity? Nebo je to totéž jako smrt?
Společně s povídkou Laskání, kterou již čtenáři Ikarie znají, pokládám za jeden z nejlepších kousků sbírky povídku Deník sta světelných let. Kdybychom si mohli posílat vzkazy do minulosti, jak bychom byli sami k sobě upřímní? Bylo by to vůbec nějaké řešení našich problémů?
Otázky, otázky. Egan klade takové, které jiné SF autory ani nenapadly, a přitom u žádné z povídek nemáte pocit, že by popisovaná situace nemohla v nejbližších desetiletích opravdu nastat. Jsou to většinou otázky, na které nelze dát jednoznačnou odpověď. Sledovat autorovy úvahy znamená zažívat intelektuální dobrodružství, i když přečtení více povídek za sebou vzbuzuje pocit jednotvárnosti. Další z autorových slabších stránek je nedotaženost některých textů - rozkrytý problém ještě není hotovou povídkou. Eganovy prózy jsou stylisticky umírněné a intelektuálně chladné. Jako by autor sám zastával tvrzení, které vložil do úst jednomu z hrdinů: "Jazyk se vyvinul tak, aby napomáhal spolupráci v zápase s fyzickým světem, ne kvůli popisu subjektivní reality."
Překlad Petra Kotrleho je tradičně přesný a kvalitní, s výjimkou povídky Nestabilní dráhy v prostoru lží, kde jeho neobvyklé překládání slova "atraktor" jako "vábnička" může pro čtenáře dokonale zamaskovat skutečnost, že je celá povídka vystavěna na pricipech vlastností fraktálů.
Greg Egan: Axiomat. Obálka Karel Soukup. Přel. P. Kotrle, B. Vykoukalová a J. Emmer. Kuřim, AF 167 / Karel Soukup 1998. 297 s. 2000 výt.
hodnocení: ****1/2
Ivan Adamovič