Nejhorší bylo gestapo, říkal mi můj pradědeček, který svůj profesorský život dožil v poklidu v Brazílii a který dal mé rodině pokřik: Dem, dem, dem, lidi bděte! Od čtyřicátých let se ale mnoho změnilo a nejtvrdší praktiky se zdokonalily natolik, že si jich ani nevšimneme a přitom stejně splní svůj úkol. Tímhle krystalicky čistým příkladem je Ave, čarodějka na zabití, něco, co čtenáře nutí vystřelit si mozek z hlavy a pak ještě skočit z Nuselského mostu. Ono z nakouknutí na libovolnou stránku si řeknete, že by to mohla být docela zábava - ne, že by šlo o humoristický román, ale že jde o humoristický sloh - jenže co se do knihy začtete, na humor vám nezbyde čas. A abych ukázal, že jsem hoden tradice svého jména, bonznu vám, o co jde.
Jde o fantasy, v němž jediným územím, na kterém se dá žít, je jakési Pásmo, které střeží parta čarodějů, z nichž každý má svojí specializaci a revír zvaný Kraj plný obyčejných lidí. Hrdinkou tohoto románu je, jak jinak, pubertální Ave s nadprůměrnou schopností učit se, učit se, učit se (a také, že to dělá - u čarodějů na čarodějku) a gigantickým štěstím nepotkat nikoho, kdo by ji za její stupidní kecy nedal přes držku. Samozřejmě, že se u čarodějů něco naučí, pak je čarodějkou a fláká se po světě, semtam nějaká bitka, samozřejmě Velký úkol, ale hlavní její starostí je prudit čtenáře. To je vše.
Ani mi tak nevadilo, že v závěru jsou naprosto nesmyslně zpracovány jakési Vysvětlivky (typu: rok=18 měsíců, ... den=20 hodin (z toho 7,4 hodiny je noc), hodina=100 minut (1 minuta odpovídá 1,04 minutě pozemského času) -> takže planeta rotuje naprosto chaoticky, protože přes den jí půlobrat trvá 12,6 hodiny a v noci půlobrátku zrychlí na 7,4 hodiny; to nemluvím o těch, kteří potřebují tyhle idiotismy číst) a jestliže mapky považuji za ukázku degenerace spisovatele umět něco vyprávět, v tomhle případě autorka místo Vysvětlivek měla radši vykroužit nějakou patlanici. Dál mi nevadilo, že přestože se děj neodehrává na Zemi, prohánějí se po ní zcela obyčejní lidé - no obyčejní, výkvět pavilonu 17, řekl bych. A taky mi nevadila obálka od Bouškové, jejíž výtvarné pojetí lidí s krátkýma nohama, obličejů s koňskými pysky a ženských postav bez alespoň nějakých ňader, zcela koresponduje s románem. To k tomu, co mi nevadilo.
Nejvíc mi vadilo, že tohle někdo napsal. A když to Lenka Vyoralová napsala, proč se to snažila opět pojmout jako klasické fantasy. Stačilo by ze světa udělat obyčejné městečko, z čarodějů udělat policajty, kteří střeží svůj okrsek a mezi které se snaží dostat v rámci feminizace šestnáctiletá feťačka vymaňující se ze své závislosti v policejním sboru, místo maginů, které jsou potřeba k vyvolání kouzla, dát normální a přízemní prachy (ony ty maginy mají skoro stejný účel), za něž by se kupovaly náboje do kouzelných devítek, a hodit tam místo ohrožení zlem třeba drogové dýlery a vyšlo to stejně (a navíc bych to nemusel číst). Navíc je v závěru stejně klasický soudní proces, který ukazuje, že se Norimberský soudní proces dal v pohodě vyhrát. Ale nechme mých návrhů, navlečme si bílé rukavičky z toaleťáku a ponořme se ještě hlouběji.
Vyoralová krade, kde může, a ukazuje, jaké to záliby vlastně má. Ovšemže hrála Sračí Hloupě, protože to by se hrdinové neprocházeli podzemím a nemuseli si zakreslit každý netopýří trus do svých příručních mapek. A samozřejmě, že četla führera žánru J. R. R. Tolkiena. Bohužel nepochopila Tolkienův neofašistický odkaz - kdeže je blitzkrieg za zničením říše zla na východě, kde se hrdinové snaží dovršit konečné řešení skřetí otázky, kde udržují čistotu ušlechtilé elfí nadrasy? V románu je sice hlavní hrdinka Ave proletářská rebelantka (navíc obšlehnutá podle Pipi, dlouhé punčochy) a na str. 278 ještě navíc dodává: "...Jsem potomkem nejlepších ze Starých. Právo vlády u nás nebylo záležitostí rodu. Přesto si ho mí předci podrželi tisíciletí...", ale LV jinak zcela neadekvátně plácá něco o Starém národě a artefaktech, které po něm zůstaly. Ke všemu, na rozdíl od trilogie zakukleného tolkienovského Mein Kampfu, banda čarodějů nepůsobí jako vyvolená rasa, protože minimálně jeden z nich (Mistr Bojovník Pereas) neustále pubertální Ave pedofilně poplácává po zadečku (že by tisková chyba? Nejmenoval se náhodou Pederast? kor.) a zdůvodňuje to výchovou, a ani jiní z čarodějů nejsou bez poskvrnky ("...Ave, protentokrát si k ohromné potěše ostatních zvolivší Krotinův klín k jedinému uznávanému způsobu jízdy,...", str. 100). Ani sloh vůdce JRRT nezvládá. Kromě klasických očních vad ("Pária přeběhl očima bezchybnou uctivostí obou tváří a semkl rty." - str.28 - tahle věta vůbec nedává smysl; "...utřela ho pohledem..." - str.92; "Ave po Pereovi střelila očima" - str.54), kromě snah o dobový jazyk ("...otvor se černal přesně na vyvzpomenutém místě." - str.69; "Pochybuji, že bych své hluboké zklamání dokázala smlčet." - str.155; "Ten tvůj vybíjený opasek strašně tlačí..." - str.101), kromě naddimenzovaně rozvinutých vět (např. "Ostře modelovaná tvářička změkla ostýchavým úsměvem." - str 155, ale stačí nalistovat libovolnou stranu), kromě neomluvitelné parodie na žánr ("...na trůnu seděla...půvabná, královská a omračující...paní se usmála a pokynem ruky vyzvala žákyni, aby přistoupila blíž. Ave pokročila kupředu s roztřesenými koleny. Zjev na trůnu jí obíral o dech." - str.18; "Zelenooký Bylinář nehnul vláskem." - str.28) a kromě normálních chyb ("Kde k němu přišel pověděl?" - str.101) se tu objevují celé pasáže, které nemají smysl (např: "Dnes se domnívám, že je nejvyšší čas na upřímnou omluvu. Chceš-li tedy toto nedorozumění ponechat mezi těmi trapnými okamžiky, které velké pohnutí žel může způsobit i těm nejmoudřejším. Rozumní jim ovšem váhu přikládají, až trvají-li příliš dlouho." - str.39; "...stín pohybující se na samém krajíčku rozhledu neškodně udeřil do hlíny patnáct palců za ní." - str.138). Samozřejmě kromě dalších tisíců věcí, na které není místo.
Ale trochu shovívavosti závěrem. Přestože se Lenka Vyoralová se svým mládím urputně snaží dostat do řad ostřílených hitlerjugend, popřípadně waffen Skvělých Spisovatelů, výsledek ukazuje, že si musí ještě spoustukrát přečíst Tolkienovu fantašistickou bibli a pořádně nabrousit stylistiku, než vítězně projde čtenářskou a recenzentskou nocí dlouhých nožů.
Takže pokud vás moje recenze ještě nepřesvědčila a stále dumáte nad koupí této knihy, zakončím parafrází na mé oblíbené souvětí: vzdejte to, nic se vám nestane!
Lenka Vyoralová - Ave, čarodějka na zabití, vydalo nakl. GOLEM ríša, Praha 1997, obálka Z. Boušková, 348 str., 115,- Kč.
David HorákRM
jtp