Vážené autorky a autoři,

ještě jednou na slovíčko:

1. naučte se pořádně jazyk, v kterém chcete psát. Pořiďte si Pravidla a Slovník spisovného jazyka českého a když si něčím nebudete jisti, nahlédněte. Není to žádná hanba, dělá to každý profesionál - a je to mimochodem také jeden z rozdílů mezi ním a amatéry.
2. vyvarujte se naprosto zbytečných formálních nedostatků jako třeba:
   • psaní bez odstavců, bez mezer po tečkách, čárkách apod.
   • chybné používání rozdělovacích znamének, zejména v přímé řeči
3. cizí slova používejte zásadně jen tehdy, když je opravdu dobře znáte - a to jejich podobu i význam. Pořiďte si Slovník cizích slov a používejte ho. Není to žádná hanba, dělá to každý profesionál.
4. délka jakéhokoliv textu musí být úměrná nosnosti nápadu, jinak bude výsledkem ubíjející nuda
5. snažte se být původní
6. nic si neodpouštějte: každý autor je na sebe vždy strašně hodný, je to jedna z jeho základních vlastností
7. promýšlejte pečlivě každou větu - nejdřív samostatně a poté i v kontextu
8. nejste-li si něčím jisti, přečtěte si to nahlas - a dobře se poslouchejte. To platí zejména pro dialogy.
9. nesmíte se zaleknout žádných nápadů, ať jsou sebeneobvyklejší, bizarní a šílené. To, že je vůbec máte, z vás dělá právě spisovatele. To ostatní už je pak jen otázka řemesla.
10. k povídkám, které nabízíte redakci, pište průvodní dopis. My sice tušíme, proč nám je posíláte, ale je velmi příjemné v tom mít jistotu. A taky to má cosi dělat se zdvořilostí.
11. pokud nejsou vaše práce vyžádány redakcí nebo pokud nepatříte ke kmenovým autorům Ikarie, přikládejte vždy ofrankovanou obálku se zpáteční adresou, pokud chcete povídku vrátit nebo pokud vyžadujete odpověď redakce. Ve vyspělých zemích i v těch o něco méně vyspělých je to samozřejmost, tak nevím, proč by to u nás mělo být jinak.
    S vrácením nabízených povídek, u kterých ofrankovaná obálka přiložena nebude a o které nebudeme mít zájem, tedy již do budoucna raději moc nepočítejte (zejména pokud půjde o výstupy z počítače).
12. povídky nám nabízejte zásadně v tištěné a dobře čitelné formě (jeden exemplář stačí) - nikoliv pouze diskety nebo dokonce elektronickou poštou či faxem. Takovými příspěvky se vůbec nezabýváme.
13. pište zásadně jednostranně a v normostránkách - 30 řádků po cca 60 úhozech při řádkování 2
14. v textech, které nám nabízíte:
    • nerozdělujte slova na konci řádku
    • nepoužívejte ozdobná písma (pouze tučné a kurzívu)
    • nepoužívejte tvrdý okraj a text nijak nelámejte
    naprosto ideální je pro nás (stejně jako pro úplně všechny redakce) holý, počítačově zcela neupravený text.
15. pro naše účely pište česky. Ne, není to nějaká legrace. V posledních letech se bezmezný obdiv některých občanů k USA zásadně promítá do jejich rodné mluvy, která se tak naprosto bezúčelně hemží anglickými slovíčky, nejlépe s americkým přízvukem. Tito lidé pak vkládají do českým autorských textů anglická slůvka s téměř posvátnou úctou a nejspíš se přitom i tetelí radostí, jako by byli přesvědčeni, že pokládají třešničku na dort. Bohužel jim chybí cit pro mateřský jazyk, který by jim bez obalu sdělil, že pouze vkládají kus syrového bůčku do bonboniéry. Nejčastěji je to jen póza, ale stává se z toho nebezpečná a velice ošklivá móda. Někdy mi to připadá, jako by už někomu český jazyk nebyl dost dobrý a snad se za něj (možná i za to, že je Čechem) dokonce i styděl. Těmto lidem si dovolím připomenout, že situace se po roce 1989 zásadně změnila a že pokud by jim mělo používání tak "obyčejného" jazyka jako je čeština působit stres nebo dokonce trvalou duševní újmu, hranice jsou otevřené...
    Je třeba si uvědomit, že to vždy byli, jsou a budou právě (a často pouze oni) spisovatelé, básníci, publicisté a redaktoři, kdo měl největší vliv (a logicky i zásluhu) na zachování, čistotě i rozvoji českého jazyka.
16. a ještě velice dobrá rada na závěr: nehádejte se s redaktory. Alespoň ne příliš. Nemají to rádi.