Od mé nepaměti se v podstatě na každé poradě klubů diskutovalo o Ceně Karla Čapka a o její reorganizaci. A protože na některých úpravách se shodla většina přítomných, byly uvedeny do praxe. Mám na mysli třeba posun uzávěrky, která se postupně přestěhovala z konce března až na konec listopadu. Již méně povedeným experimentem bylo zavedení dvoukolového hlasování, kdy ve druhém kole měla rozhodovat skupinka profesionálů pouze o pořadí mezi prvními šesti nominovanými. Nenašlo se totiž dost profesionálů, kteří by byli ochotni přečíst nominované práce.
Hodně námětů a návrhů bylo zamítnuto, mezi nimi i ten můj na zrušení anonymity, která stejně anonymitou není. Uznávám, že na morálně-volní vlastnosti části porotců působí mnohem lépe nepodepsaná práce než podepsaná. Pokud se však v sou-těži objeví práce autorů s charakteristickým rukopisem, většina sečtělejších porotců stejně pozná, s kým má co do činění. A to už nemluvím o výměnách informací mezi autory a porotci, během kterých se jemně či důrazněji naznačuje, kdo s čím kam přispěl. Ale nešť, do anonymity se dále navážet nebudu.
Co mě poslední dobou více trápí, je nejasný okruh porotců. Zatímco u ostatních soutěží podobného typu je porota většinou známa předem, v případě CKČ se shánějí dobrovolníci, kde se dá. Ba co víc - vhodným výběrem porotců je možno částečně ovlivnit i celkové výsledky. Myslím tím zejména žánrové nebo stylové zaměření. Každý z nás má svůj oblíbený druh literatury, který se mu samozřejmě líbí víc než všechny ostatní. Tím i soutěžní práce napsané v oblíbeném žánru porotce získají zákonitě více bodů. Další roli hraje sečtělost a literárně-kritická zdatnost hodnotitelů. Jiný pohled na věc má člověk, který přečetl 1.000 knih, než ten, kdo jich má za sebou jen 20.
Navrhuji proto, aby koordinátor soutěže vytvořil seznam porotců ještě před jejím vyhlášením (nebo přinejmenším před uzávěrkou) s tím, že nikdo další už by daný ročník hodnotit nemohl. Tak by bylo od začátku všechno jasné. Ústní domluvy a distribuce ve stylu letadla mi přijdou poněkud amatérské (vím, jedná se o soutěž amatérských prací; to ale neznamená, že by taková měla být i organizace). Samozřejmě, že vypracovat přesný harmonogram šíření prací mezi porotci není v lidských silách. Míra improvizace však výrazně poklesne už tím, že koordinátor bude předem vědět, co má kdo hodnotit, kde kdo bydlí a jak dlouho mu to asi může trvat. Seznam porotců by měl být veřejně přístupný všem.
Jiří T. Pelech pro Putnu 8/1998